Tři otázky k nádraží Vyšehrad – šest odpovědí – Lubomír Zaorálek, Lukáš Černohorský, Zdeněk Hřib, Hana Třeštíková, Jan Chabr a Jaroslav Němec

Nádraží Vyšehrad je nejen jednou z turisty nejfotografovanějších budov na Praze 2, ale také smutným mementem limitů české památkové péče. Budova sice prošla na konci osmdesátých let rekonstrukcí, ale vzhledem k nečinnosti majitelů a omezenosti nástrojů příslušných úřadů se její stav rok od roku horší. Plány na možné využití budovy byly různé, od kanceláří po prostor otevřený kultuře. Jediné, co se však naplnilo, je osud historicky cenné hrázděné nástupištní čekárny, kterou majitel v roce 2008 bez povolení zbořil. A pokácel i stromy, které nádraží lemovaly. Někde tady začíná kolotoč nikam nevedoucích jednání, pokut a doposud marného snažení.

Tomáš Čada pro A2larm oslovil osoby, které mají na možnou záchranu budovy vliv a položil jim následující dotazy:

1. Co vidíte jako hlavní příčinu současného stavu budovy?

2. Jaké kroky se v současné době podnikají pro zachování budovy, případně jaké kroky plánujete v nejbližší době podnikat?

3. Jak si představujete ideální řešení a vyřešení situace a jaká je odhadovaná doba do vyřešení?

Lubomír Zaorálek (ČSSD), ministr kultury

1. Dlouhodobý nezájem vlastníka kulturní památky o její údržbu, což platí nejen pro osobu tohoto vlastníka, ale již i pro jeho právního předchůdce.

2. Příslušným orgánem státní památkové péče je Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, který v dané věci ukládá jak nápravná opatření, tak pokuty za neúdržbu dané kulturní památky. Z hlediska procesního je novou okolností, že vlastník dané kulturní památky se měl stát na jaře tohoto roku terčem trestné činnosti, což situaci v případě komunikace s vlastníkem dále komplikuje. Ministerstvo kultury je připraveno řešit odvolání a další kroky spojené se správními řízeními na úseku památkové péče a současně se i v loňském roce přímo podílelo na výkonu kontroly vlastníka této kulturní památky.

3. Ideální řešení je závislé na osobě vlastníka kulturní památky a jeho vůli o kulturní památku řádně pečovat. I náhradní výkon rozhodnutí, který v tomto případě přichází v úvahu, je řešením pouze provizorním, nicméně je jednou z podmínek, která i s ohledem na zahraniční zkušenost, by měla být předpokladem pro případné vyvlastnění dané kulturní památky. I samotné vyvlastnění kulturní památky je však běh na delší trať.

V tuto chvíli je podstatné zajistit alespoň provizorní řešení, byť i formou náhradního výkonu rozhodnutí. Ideální řešení v případě nevůle vlastníka kulturní památky prodat za reálnou cenu svou kulturní památku a nalezení vlastníka, který by přikročil k její obnově, ta spočívá v realizaci základních udržovacích prací, které by zabránily další destrukci vlivem působení klimatických jevů a cizopasných organismů napadajících zejména dřevní hmotu.

Lukáš Černohorský (Piráti), poslanec

1. Podle mě nelze identifikovat jednu hlavní příčinu, protože jde o komplex vzájemně se doplňujících problémů. Především jde o nízké sankce, které může odbor památkové péče uložit vlastníkovi kulturní památky. Dále vidím problém v nejednoznačnosti zákona o památkové péči v oblasti vyvlastnění, který bych v budoucnosti rád legislativně upravil. A samozřejmě je problém s údržbou památkově chráněné budovy do níž majitel neinvestuje a ani neprovádí základní zabezpečovací práce bez vyzvání orgánů památkové péče. Památky obecně mají totiž jeden velký problém: často stojí na lukrativních pozemcích v centrech měst, a tak se bohužel někdy stane, že se „náhodou“ zřítí, protože k základům zcela „náhodně“ natekla voda.

2. Od kolegů Pirátů z Prahy 2 mám informace, že MČ Praha 2 podala v této věci trestní oznámení pro obecné ohrožení a kolem budovy byly rozmístěny bezpečnostní zábrany a provádí se i další opatření vedoucí k bezpečnosti v okolí areálu. V nejbližších dnech bude na místo povolán statik, aby posoudil stav objektu. Byl to právě náš pirátský zastupitel Jaroslav Němec, který se nádraží Vyšehrad snaží zachránit již dlouho, a který o odstranění střešní krytiny nad krovy jako první urgoval odbor památkové péče hl. města Prahy. Dále v této věci osobně jednal s panem radním hl. m. Prahy Janem Chabrem i se starostkou Prahy 2 paní Janou Černochovou.

Nehledě na politickou příslušnost je shoda na tom, že to hlavní chceme všichni – zabránit zhroucení celé budovy a nalézt pro ni vhodné využití v Pražské památkové rezervaci. Já osobně celou věc bedlivě sleduji a jsem připraven pomoci z pozice poslance. V první řadě budu interpeloval ministra kultury Zaorálka.

3. Souhlasím s tím, co Praze již před více než rokem doporučila mise WHC UNESCO ve své závěrečné zprávě – tedy, aby stát zkusil památku odkoupit, a v případě selhání jednání, pak prostřednictvím magistrátu využil své pravomoci k vyvlastnění bývalého nádraží Vyšehrad a předal jej jinému investorovi, který bude ochoten a schopen jej opravit a znovu zprovoznit. Nyní však musí být nejdříve provedeny nezbytné zabezpečovací práce ze strany Prahy, aby se zabránilo zhroucení celé budovy. Tyto náklady je dle zákona o státní památkové péči možné vymáhat po vlastníkovy zpětně a to i exekučně. Tím bude památka zakonzervována a získáme nějaký čas na procesní úkony. Samotné vyvlastnění je pak otázkou let.

Zdeněk Hřib (Piráti), primátor hl. m. Prahy

Podle Listiny základních práv a svobod vlastnictví zavazuje. Majitel budovy by měl tedy co nejdříve zajistit, aby budova dále nechátrala, a najít pro ni co nejlepší využití. Objekt nádraží Vyšehrad si zaslouží citlivý přístup, který povede k zachování této památky. V následujících dnech by měl odbor památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, který v přenesené působnosti podléhá Ministerstvu kultury ČR, uskutečnit kontrolu objektu. V návaznosti na to bude moci samospráva podniknout kroky vedoucí k sanaci střechy nádraží, která se začala minulý týden propadat. Po vlastníkovi se pak budou podle zákona vymáhat náklady této opravy. Zároveň probíhá jednání s Ministerstvem kultury ČR a ÚZSVM, které mohou případně iniciovat proces vyvlastnění. Odbor památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy dosud majiteli objektu uložil pokuty v celkové výši více než milion korun.

Hana Třeštíková (nestraníce za Praha sobě), radní hl. m. Prahy pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví a cestovního ruchu

1. Bohužel je zde nečitelná vlastnická struktura tohoto krásného objektu a neznámý vlastník se o svůj majetek nestará. Památkáři se snaží situaci řešit, udělují například pokuty za to, že vlastník nechává svůj majetek chátrat, ale je to stále na mrtvém bodě.

2. Kolega Petr Zeman z PRAHA SOBĚ se už asi 4 roky situaci kolem nádraží věnuje, ale zatím se nedaří najít vhodné řešení, pokud vůbec nějaké existuje. Aktuálně tedy jednáme o tom, že by se na náklady hlavního města a ve spolupráci s městskou částí provedlo zabezpečení současného stavu objektu, aby dál nechátral – náklady by se poté vymáhaly po jeho majiteli. I když by takové řešení bylo precedentem, bohužel to je všechno, co můžeme aktuálně za město podniknout.

3. Ideální by za Prahu samozřejmě bylo, pokud by byla budova i s pozemky v majetku města – abychom ji mohli zrekonstruovat a aby mohla sloužit Pražanům a jeho návštěvníkům. Aktuálně to ale není reálné, k tomu by byla zapotřebí domluva s vlastníkem, který není znám. Další z variant je vyvlastnění objektu státem – to by ovšem byl v našich poměrech také precedent, takže toto řešení také není reálné. Čistě hypoteticky, pokud by stát nabídl vyvlastnění, Praha by to podpořila a ráda by se na tom v maximální možné míře podílela. Realita je ale jiná, jsme v patové situaci a jako město nemůžeme dělat víc.

Jan Chabr (TOP 09), radní hl. m. Praha pro správu majetku

1. Hlavní příčina tkví v nezodpovědnosti a ignoranci vlastníka. Jsem zastáncem soukromého vlastnictví a jeho nedotknutelnosti. Nicméně je třeba si uvědomit, že vlastnictví znamená nejen práva, ale i povinnosti starat se o majetek dle příslušných regulí. Vlastnictví totiž také zavazuje. Pokud si někdo koupí nemovitost a ví, že se jedná o kulturní památku, tak má povinnost se o ni taky náležitě starat Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Nic z toho se v případě nádraží Vyšehrad dlouhodobě neděje. Objekt vyšehradského nádraží se dostal do alarmujícího stavu.

2. Město Praha podnikne ve spolupráci s městskou částí Praha 2 veškeré kroky, které povedou k záchraně této kulturní památky. Jednání s vlastníkem o možnosti odkupu této nemovitosti či směně skončila bohužel na mrtvém bodě. Vlastníka jsme mnohokrát skrze odbor památkové péče vyzývali k nápravě tohoto deliktního stavu a aby provedl základní sanační práce objektu. V úvahu přichází možnost zajistit na náklady vlastníka nutné sanační a statické práce, a to přímo ze strany samosprávy, tedy města.

3. V diskuzích se objevuje myšlenka zahájení vyvlastnění nádraží. Nechci zabíhat do filozofických aspektů možností takového řešení, podívejme na praktickou rovinu – obávám se, že vyvlastnění je teď vlastně jedna z těch méně vhodných možností, pokud nám jde skutečně o zachování této krásné nemovitosti. K tomu mě vede několik argumentů. Nejasný právní proces vyvlastnění a ukotvení v rámci legislativy. Otevře se otázka, jejíž vyřešení se může táhnout několik let než dojdeme pravomocného rozhodnutí. A mezitím se bojím, že už nebude co vyvlastňovat, neboť ta jedinečná kulturní památka mezitím zchátrá natolik, že již žádnou památkou nebude. Proto je nejdůležitější nyní v co nejkratší lhůtě nařídit sanaci objektu a jeho klíčových částí. A to na náklady vlastníka, nicméně prostřednictvím samosprávy.

Jaroslav Němec (Piráti), zastupitel Prahy 2

1. Neschopnost či neochota vlastníka starat se o svůj majetek, kterým je nemovitá kulturní památka v Pražské památkové rezervaci, která je v seznamu světového dědictví UNESCO. Koneckonců mise WHC UNESCO na podzim roku 2019 jasně doporučilo, že „stát by prostřednictvím Magistrátu hlavního města Prahy měl využít své pravomoci k vyvlastnění bývalého nádraží Vyšehrad a předat jej jinému investorovi, který bude ochoten a schopen jej opravit a znovu zprovoznit.“ Vyvlastnění prosazuji již dlouhodobě a shodli jsme se na něm i s vedením Prahy 2. Bohužel čas utíká a památka chátrá dále. Bylo velkou chybou proces vyvlastnění nezahájit. Navíc když počátkem roku byla okolo toho i velká mediální pozornost a všeobecná shoda na tomto postupu. V tomto selhal stát svou liknavostí.

Dosud však byla budova alespoň zabezpečená proti vniknutím cizích osob a střecha byla zajištěna proti protékaní vody. To již od léta letošního roku neplatí, postupně se ztrácela plechová krytina a nyní se začala střecha propadat v důsledku padajících kusů zdiva. Další prokáže až prohlídka vnitřních prostor, která je památkáři a stavebním úřadem naplánovaná.

2. Jakmile jsem zjistil díry ve střeše pohledem z ulice, informoval jsem o tom ředitele Odboru památkové péče magistrátu hl. m. Prahy, Jiřího Skalického a svého stranického kolegu Zdeňka Hřiba, primátora Prahy. Pan Skalický reagoval obratem a ve spolupráci s místně příslušným stavebním úřadem Prahy 2 podnikal kroky v rámci kompetencí státní správy. Je nutno připomenout, že vlastníkovi kulturní památky byl opakovaně uložen správní trest pokuty za porušování povinností, které mu v souvislosti s vlastnictvím kulturní památky ukládá zákon o státní památkové péči. Proti příkazu podal vlastník odpor, a proto památkový odbor magistrátu pokračoval v řízení a uložil rozhodnutím vlastníku kulturní památky pokutu. Proti tomuto rozhodnutí vlastník podal odvolání a magistrát postoupil věc Ministerstvu kultury k provedení odvolacího řízení. Rozhodnutí byla následně Ministerstvem kultury potvrzena. Vlastník podal správní žalobu a věc tedy nyní řeší soud.

Ve čtvrtek 15. 10. 2020 kolem 16 hodiny došlo ke zřícení boční římsy, která dopadla na chodník. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Tím nastalo obecné ohrožení, které je trestním činem.

S paní starostkou Prahy 2, Janou Černochovou jsme se v pátek shodli na potřebnosti bezodkladného řešení ohrožené památky a zajištění bezpečnosti. Praha 2 podává trestní oznámení pro obecné ohrožení, rozmístila obratem kolem budovy bezpečnostní zábrany a provádí další opatření vedoucí k bezpečnosti v okolí areálu. Praha 2 je připravena udělat razantní kroky, které povedou k záchraně této památky a jedné z dominant Prahy 2.

3. Žádné ideální řešení již neexistuje. Nyní je třeba přestat uvažovat, ale je třeba jednat. Jsem rád, že jsme v této věci našli v Praze 2 shodu části koalice a opozice. Pevně věřím, že se podaří odvrátit osud této kulturní památky a bude sloužit Praze 2 i do budoucna třeba pro kulturně-společenské potřeby. Doba takové nápravy je těžko odhadnutelná, čeká nás neodkladné zabezpečovací a udržovací práce. Vymáhání těchto nákladů po vlastníkovi, případná exekuce, ale především bychom měli zahájit proces vyvlastnění. Teprve až ho kdokoliv získá do vlastnictví, může být zahájena příprava a pak samotná oprava kulturní památky.

Nádraží Vyšehrad by se mělo stát mementem pro všechny neodpovědné vlastníky kulturních památek. Nikdo není nucen si pořizovat památkově chráněné objekty. Pokud tak z vlastní vůle učiní, tak na sebe přenáší nemalé finanční břímě a samozřejmě i speciální péči s tím spojenou. Smyslem památkové ochrany je povinnost komplexní péče, tak, aby byla zachována kulturní podstata památek pro budoucí generace.


Na závěr bych rád podotkl, že kromě výše citovaných osob jsem oslovil i starostku Prahy 2 Janu Černochovou (ODS), která na výzvu do vydání článku nereagovala. Je ovšem nutné ještě jednou zdůraznit, že výše citované informace sdělené prostřednictvím tiskové zprávy Prahy 2 ze dne 16. října 2020 jsou striktně dodržovány. V okolí nádraží prakticky neustále hlídkuje policie, byly zahájeny vyklízecí práce a budova byla kvůli bezpečnosti oplocena. Navíc se situaci kolem nádražní budovy znovu dostalo značné mediální pozornosti. Naděje tedy ještě neumírá.

Tomáš Čada pro A2larm