Níže přináším výňatek z důvodové zprávy Pozměňovacího návrhu poslance Lukáše Černohorského č. 8045 k sněmovnímu tisku č. 1009 z roku 2021, který jsem připravovali společně se Zuzanou Kolaříkovou a dalšími spolupracovníky. Výňatek se zaměřuje na analýzu celkových mzdových nákladů na pracovníky státní památkové péče spadající pod jejich úřad. Jedná se tedy o reálné náklady všech správních orgánů státní památkové péče vykonávající činnost státní památkové péče v přenesené působnosti za časové období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018.
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, nabyl účinnosti dne 1. 1. 1988. Při svém vzniku vycházel z mezinárodních úmluv o ochraně kulturního dědictví, ke kterým náš stát přistoupil až o několik let později. S ohledem na dobu platnosti zákona lze tuto právní úpravu objektivně vyhodnotit. Lze konstatovat, že základní principy zákona zajišťující ochranu kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón se v praxi osvědčily. Ovšem zvýšené nároky dnešní doby na výkon státní správy vedou i k potřebě zvýšit efektivitu a odbornost orgánů státní památkové péče. […]
… Podle stávajícího zákona je odborná část státní památkové péče, která je zajišťovaná Národním památkovým ústavem, oddělena od výkonné moci orgánů státní památkové péče. Tato tzv. dvojkolejnost způsobuje nepřehlednost státní správy, nedodržování důležité zásady činnosti správního orgánu, a to zásady předvídatelnosti, resp. legitimního očekávání. Zákonem stanovený postup, kdy orgány státní památkové péče sice vedou řízení, ale odbornou úroveň jejich správních aktů svými obligatorními podklady zajišťuje odborná organizace Národní památkový ústav, vede ke zbytečným průtahům ve vyřizování žádostí, k formalismu a v konečném důsledku i k nedostatečné odborné péči o kulturní památky a památková území. […]
Stávající právní úprava stanovuje organizační uspořádání v §25, kdy je výkonná moc oddělena od odborné složky (tzv. dvojkolejnost). Odbornou část zajišťuje Národní památkový ústav a výkonná moc je v přenesené působnosti svěřena orgánům samosprávy, a to obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (ORP) a krajským úřadům. Nedostatky vykazují jak správní řízení vedená z moci úřední, tak správní řízení o žádosti týkající se národních kulturních památek, kulturních památek, památkových rezervací a zón. Správní řízení jsou zbytečně zdlouhavá, komplikovaná a nepřehledná. Skutečnost, že je výkon státní památkové péče v přenesené působnosti svěřen orgánům samosprávy, náleží k prvořadým problémům současné praxe. Zájmy samosprávy a jejich vedoucích představitelů negativně ovlivňují výkon státní památkové péče. Výsledkem je nedostatečná ochrana národních kulturních památek, kulturních památek, památkových rezervací a zón. Dále je ohroženo plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv, zejména Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy. Výkon státní správy orgány samosprávných celků vede ke střetu zájmů, systémové podjatosti a korupčním rizikům. […]
Současná právní úprava vychází z tzv. dvojkolejnosti státní památkové péče, která je vykonávána jak správními úřady, tak odborníky z Národního památkového ústavu. Vzhledem k navrhovaným změnám zákona bylo nutné provést analýzu finančních dopadů na státní rozpočet. Pro tyto účely bylo na základě oficiálních žádostí o informace (Zákon č. 106/1999 Sb.) osloveno všech 14 krajů a 205 (resp. 206 vč. Prahy) obcí s rozšířenou působností (ORP) za účelem poskytnutí celkových mzdových nákladů na pracovníky státní památkové péče spadající pod jejich úřad. Jedná se tedy o reálné náklady všech správních orgánů státní památkové péče vykonávající činnost státní památkové péče v přenesené působnosti za časové období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Platy zaměstnanců v tomto období odpovídají nařízení vlády č. 314/2017 Sb.,o platových poměrech zaměstnanců ve veřejné správě. Dále je nutné podotknout, že výše uvedení pracovníci potřebují ke své práci i servisní složky – zejm. IT, mzdové, personální a pracovníky zajišťující technický provoz budovy a samozřejmě další materiální podmínky, které nejsou v analýze zohledněny.
Pracovní pozice vykonávající památkovou péči se pohybují v rozmezí od 8. platové platové třídy do 13. platové třídy, přičemž nejčastěji jsou pracovníci zařazeni v 10. platové třídě (přepočteno na úvazky to činí 223,13). Nejvyšší 13. platová třída se vyskytuje pouze v rámci některých krajských úřadů a v jednom statutárním městě. Podobně je tomu i u druhé nejvyšší 12. platové třídy. V jednom případě bylo dokonce zjištěno, že výkon státní památkové péče pro obec vykonává pracovník na DPČ.
Na základě poskytnutých informací bylo zjištěno, že správní úřady vynaložily na celkové mandatorní výdaje celkem 143 058 124 Kč. Dle těchto údajů vykonávalo práci spojenou se státní památkovou péčí celkem 429 pracovníků (370,91 přepočteno na prac. úvazky), přičemž se v mnoha případech nejedná o plné pracovní úvazky a to zvláště u menších obcí, které mají velmi omezené personální kapacity, a pracovník tak v rámci své pracovní pozice vykonává pro úřad i jiné činnosti nesouvisející s památkovou péčí. Z analýzy je patrné, že menší obce mají problém se zajištěním výkonu státní památkové péče, a proto nalezneme různě velké úvazky již od velikosti 0,1 nebo se jedná o sdílená pracovní místa, kdy je správa vykonávána pro více obcí a obce se na mandatorních výdajích podílejí v různém poměru. V případě dvou obcí bylo dokonce zjištěno, že nedisponuje žádným pracovníkem a tuto činnost pro ně za úplatu vykonává jiná obec. Další problematickým faktorem je, že i v případě, kdy pro obec pracuje více pracovníků vykonávající památkovou péči, tak často nevykonávají činnost památkové péče na plný úvazek. V tomto ohledu lze konstatovat, že z personálního hlediska je výkon památkové péče v obcích s rozšířenou působností (ORP) roztříštěn a celkově chybí jednotná koncepce.
Národní památkový ústav měl v roce 2018 celkem 2 245 zaměstnanců. Celkové mzdové náklady vč. zákonného sociálního pojištění v roce 2018 byly 995 406 503,95 Kč. Nutno podotknout, že v těchto mzdových nákladech jsou zohledněny veškeré pracovní pozice včetně servisní složky. […]
Zdroj: Sněmovní tisk 1009 z roku 2021, Pozměňovací návrh poslance Lukáše Černohorského č. 8045