Kluziště jako zrcadlo městské politiky

Veřejná kluziště nejsou drobnou zimní atrakcí. Jsou zřetelným obrazem toho, jak městská část uvažuje o veřejném prostoru, jak zachází s veřejnými penězi a komu jej skutečně zpřístupňuje. Právě proto je srovnání kluziště ve Folimance a kluziště na Hořejším nábřeží tak výmluvné. Obě měla vzniknout na stejném principu: jako jednoduché řešení, které se v zimě zapne a v létě zmizí. V obou případech se tento příslib ukázal jako nereálný.

Folimanka před stavbou nového volnočasového areálu

Je nezbytné oddělit dvě etapy. Do roku 2020 fungovalo ve Folimance klasické mobilní kluziště provozované společností V.L.2001, s.r.o. (Provoz mobilního kluziště 922 200 Kč bez DPH / sezóna). Kluziště se každoročně stavělo a bouralo, provoz byl smluvně zajištěn, městská část jej dotovala a bylo otevřeně řečeno, že jde o dočasnou konstrukci s omezeným využitím. Nikdo netvrdil, že jde o systémové nebo integrované řešení. Kluziště bylo přesně tím, čím to bylo: mobilním kluzištěm.

Šlo o běžný model, jaký Praha 2 používá i v jiných parcích (Havlíčkovy sady a Sady Svatopluka Čecha – provoz dvou mobilních kluzišť 1 368 500 Kč bez DPH / sezóna 2025/2026, provozovatel V.L.2001, s.r.o.).

Tento model nebyl bezchybný, ale byl čitelný. Problém nastal ve chvíli, kdy se začalo tvrdit, že nový volnočasový areál přinese kvalitativně jinou úroveň.

Příslib změny a první varování

Ve Folimance na Praze 2 měl vzniknout park, který bude fungovat po celý rok. V létě místo pro sport, setkávání a odpočinek, v zimě plocha, která se promění v kluziště. 

S přípravou volnočasového areálu Folimanka se změnil i příběh. Vizualizace architektonického studia Loxia z roku 2021 pracovaly s představou kluziště jako přirozené součásti areálu. Na obrázcích vidíme otevřený park pod Nuselským mostem, hladké barevné plochy, děti na sněhu.

Žádné mantinely, žádné chladicí agregáty, žádnou technickou infrastrukturu. Kluziště působí jako přirozená součást veřejného prostoru, která se v zimě jednoduše „zapne“. Bez masivních konstrukcí, bez každoročního stavění a bourání. Tento příslib zazníval opakovaně.

Ještě před zahájením stavby jsem na zastupitelstvu upozorňoval, že navržené oválné kluziště je zásadně problematické. Nešlo o osobní vkus, ale o elementární funkčnost. Oválný tvar zásadně omezuje sportovní využití, znemožňuje hru hokeje a redukuje kluziště na rekreační bruslení. Už tehdy bylo zřejmé, že mezi vizualizací a realitou vzniká trhlina.

Volnočasový areál byl postaven v letech 2021–2022. Betonové plochy vznikly, ale představa „integrovaného kluziště“ se rychle ukázala jako neudržitelná. Samotná plocha kluziště bez technologie, chlazení, mantinelů, strojní úpravy ledu a provozního zázemí nefunguje. Jinými slovy, stavební investice sama o sobě žádné kluziště nevytvořila. Vznikl pouze podklad, na který je nutné každou zimu znovu instalovat klasické mobilní kluziště. Tím se původní slib fakticky rozpadl, aniž by to bylo otevřeně přiznáno.

Koncesní zlom: okamžik, kdy dokumenty řekly pravdu

Zásadní obrat přineslo koncesní řízení z roku 2022 na provoz volnočasového areálu Folimanka. Důvodová zpráva a protokol hodnoticí komise jsou klíčovým dokumentem celého příběhu. Neřeší už to, jak areál vypadá, ale jak skutečně funguje.

Už samotné nastavení koncesního řízení otevřeně přiznává, že kluziště není pasivní součástí areálu. Je chápáno jako samostatná provozní služba s vlastní denní cenou. Nabídky uchazečů byly záporné, tedy počítaly s tím, že městská část bude provoz dotovat. Vítězná nabídka pracovala s měsíčním pachtovným areálu a zároveň s pevně danou cenou za každý den provozu kluziště.

V tomto okamžiku se definitivně potvrzuje to, na co bylo upozorňováno od začátku. Kluziště ve Folimance není plocha, která se v zimě jednoduše zapne. Je to technologicky i ekonomicky náročná služba, za kterou se platí zvlášť, den po dni. Koncesní řízení tím nepřímo popřelo původní veřejnou prezentaci projektu od architektonického studia LOXIA.

Po koncesním řízení přebírá provoz areálu společnost MIRABILE FUN s.r.o., která se umístila jako druhá. Podstatné je i samotné finanční nastavení koncese. Praha 2 v tomto modelu kluziště fakticky hradí z veřejných prostředků, přičemž tato částka se odečítá z celoročního pachtu celého areálu. Jinými slovy: provozovatel neplatí městské části nájem za užívání areálu, stánků ani zázemí, ale naopak od městské části inkasuje částku 679 200 Kč bez DPH, která odpovídá provozu kluziště. Kluziště tak není zdrojem příjmů, ale položkou, kterou městská část přímo dotuje.

Následné smlouvy a dodatky potvrzují, že se na podstatě věci nic nemění. Kluziště se každoročně znovu instaluje a demontuje, vyžaduje kompletní technologii, obsluhu i strojní úpravu ledu. Městská část hradí provozní příspěvek za každý den a zároveň je umožněno vybírat vstupné, přičemž bezplatný přístup je omezen především na dopolední hodiny pro školy.

Funkčně i ekonomicky se tak Folimanka vrací k modelu mobilního kluziště, ovšem zasazeného do velmi drahé stavební investice.

Volnočasový areál ve Folimance

Když se pak v zimě 2022 kluziště ve Folimance poprvé otevřelo, rozdíl mezi vizualizacemi a skutečností byl patrný na první pohled. Nevznikla plocha, která by byla přirozenou součástí parku. Vzniklo klasické mobilní kluziště s mantinely a externím chlazením. Takové, jaké lze postavit prakticky kdekoliv. Sen o kluzišti, které se v zimě „jen zapne“, se nenaplnil.

Na tento rozpor tehdy veřejně upozornil i zastupitel Tomáš Čada. V prosinci 2022 popsal, že oválný tvar je funkčně problematický, že chlazení je řešeno externě a že výsledná ledová plocha je kompromisem, který neodpovídá očekávání vzhledem k vynaloženým prostředkům. Následně se téma dostalo i oficiálně na zastupitelstvo formou jeho interpelace.

V odpovědi místostarosty zazněla věta, která je pro celý příběh klíčová: že s žádným stacionárním kluzištěm se nikdy nepočítalo a že technologie měla být vždy mobilní. Tím se definitivně potvrdilo, že představa kluziště jako integrované, „zapínatelné“ součásti parku nebyla reálným technickým zadáním, ale spíše obrazem vytvořeným při komunikaci projektu.

Oválné kluziště je sportovně omezené, provozně náročné a ekonomicky nákladné. To, co bylo předvídatelné před stavbou, se po jejím dokončení potvrdilo.

V roce 2023 jsem se ke kluzišti ve Folimance vracel z jiného úhlu, z pohledu provozu a dostupnosti. V interpelaci jsem upozornil, že vstup na kluziště je zpoplatněn a že děti mají bezplatný přístup pouze omezeně, převážně dopoledne. V praxi to znamenalo, že družiny, které fungují v odpoledních hodinách a další školní kolektivy často volily jednodušší cestu a chodily bruslit jinam, třeba na Hořejší nábřeží v Praze 5, kde bylo bruslení zdarma.

V další interpelaci jsem si vyžádal konkrétní čísla k provozu areálu. Z odpovědi vyplynulo, že provoz kluziště je vůbec nejdražší položkou celé Folimanky. Peníze na jeho provoz tedy existují. Rozhodnutí vybírat vstupné není technickou nutností, ale politickou volbou. 

Zajímavou roli v příběhu Folimanky hraje i způsob, jakým je areál prezentován navenek. Oficiální web Jamrtálu běží na doméně městské části, ale je zde uvedená společnost TESSINA, s.r.o., zatímco smluvním provozovatelem areálu je společnost MIRABILE FUN s.r.o. Společnost TESSINA, s.r.o zajišťuje webovou prezentaci i pro další pražská kluziště, včetně těch, které provozuje  V.L.2001, s.r.o., tedy v Sadě Svatopluka Čecha a v Havlíčkových sadech. Pro veřejnost tak vzniká dojem jednotného systému kluzišť, přestože jejich smluvní, provozní i sociální nastavení se výrazně liší.

Hořejší nábřeží

A teď se vraťme na Hořejší nábřeží, zde se odehrál jiný příběh. I zde se objevily prokazatelné technické problémy, zejména v oblasti chlazení a provozní stability. Kluziště proto funguje v náhradním režimu a čeká se na další systémové řešení. 

Původně navržené kluziště se po dokončení ukázalo jako nefunkční, místo ledové plochy vznikl doslova „bazén“. Chladicí technologie nebyla schopna udržet provoz v podmínkách, ve kterých měla fungovat. Nešlo o drobnou závadu, ale o koncepční selhání návrhu. Následně byl zpracován znalecký posudek, který konstatoval, že dílo v této podobě nikdy nebude fungovat tak, jak bylo zamýšleno. Městská část proto musela přistoupit k náhradnímu řešení, k instalaci dodatečné technologie, která s původním konceptem už neměla mnoho společného, ale umožnila alespoň základní provoz. Pro jeho provoz má městská část Praha 5 smluvně zajištěn mobilní provoz kluziště ve výši 980 000 Kč bez DPH s externím dodavatelem JDEME BRUSLIT s.r.o.

Tím se Hořejší nábřeží dostalo do podobné situace jako Folimanka. I zde se ukázalo, že představa kluziště, které se v zimě „jen zapne“, neobstála v realitě. Rozdíl byl v tom, že problém byl pojmenován jako technická chyba a bylo zřejmé, že původní řešení selhalo. A přesto, nebo možná právě proto, dnes na Hořejším nábřeží funguje kluziště, které je otevřené a bezplatné.

Sociální rozměr, který rozhoduje

Opakovaně jsem otevíral otázku vstupu zdarma. Pokud městská část kluziště dotuje z veřejných peněz, má být dostupné všem. Praxe ve Folimance však vedla k tomu, že děti ze školních družin raději chodí bruslit na Hořejší nábřeží, jelikož tam je přístup otevřenější a méně zatížený bariérami.

Model nastavený ve smlouvách Prahy 2 systematicky odděluje školy a veřejnost a přenáší část nákladů na uživatele. Je to legitimní smluvní volba, ale je v přímém rozporu s tvrzením, že jde o plně veřejnou službu. Z odpovědí rady vyplynulo, že nejde o nedostatek peněz, ale o nastavení pravidel.

Detaily, které nejsou drobnostmi

Rozdíl mezi oběma místy je patrný i v detailech. Ve Folimance lze ve stánku platit pouze hotově, zatímco na Hořejším nábřeží je samozřejmá platba kartou. Estetika stánku na Smíchově je řešena jako součást celkového designu, informace jsou integrovány a nevytvářejí vizuální smog. Ve Folimance se prostor postupně zaplňuje provizoriemi, cedulemi a dočasnými řešeními. Tyto drobnosti nejsou marginální. Ukazují, zda je veřejný prostor vnímán jako celek, nebo jako místo, kde se problémy řeší dodatečně.

Veřejné peníze – veřejná služba

Příběh dvou kluzišť není o tom, kde je hezčí led. Je o tom, že když městské části investují desítky milionů do stavby a každoročně další miliony do provozu, mají povinnost chtít funkčnost, dostupnost a sociální férovost.

Rozdíl mezi Prahou 2 a Prahou 5 není v tom, zda kluziště stojí peníze. Stojí. Rozdíl je v tom, zda město za veřejné peníze vytváří bariéru, nebo veřejnou službu. Situace na Hořejším nábřeží a ve Folimance má společný základ: původní nápad v obou případech narazil na realitu místa a fyziku. Rozdíl je v tom, jak se s tím jednotlivé městské části vyrovnaly. Praha 5 na Hořejším nábřeží kluziště rovněž dotuje a měla za sebou výraznou, technicky nepovedenou investici do areálu, přesto zvolila jiný sociální model. Bruslení je zde veřejnosti přístupné zdarma.

Folimanka dnes nemá kluziště, které by bylo přirozenou součástí parku. Má draze vybudovaný areál, do něhož se každou zimu znovu instaluje mobilní kluziště, financované z veřejných peněz a zároveň zpoplatněné pro veřejnost. Přitom existovala jiná cesta. Pokud by bylo mobilní kluziště umístěno na vhodnější ploše parku, mohlo mít běžný pravoúhlý tvar a plnohodnotné sportovní využití. Betonová plocha ve volnočasovém areálu by pak mohla sloužit celoročně, například skejťákům. To by lépe odpovídalo realitě dnešního města, kde sněhu dlouhodobě ubývá a zimní provoz je stále kratší a nejistější. Místo flexibilního řešení však vznikl kompromis: „kočkopes“, který omezuje využití prostoru v zimě i mimo ni.

Praha 5 má více míst, kde lze v zimě bruslit. Na Hořejším nábřeží je to veřejné kluziště s bezplatným vstupem pro všechny, na Barrandově tradičně funguje sezónní veřejná plocha, která je rovněž dostupná zdarma. 

Vedle toho se objevují i komerční sezónní kluziště, například u Terasy na Smíchově. Podobně v Praze 2 funguje kluziště na Náplavce, na lodi Petra. V obou případech jde o čistě komerční provozy bez finanční účasti městských částí. Ukazuje se tak, že i v rámci jedné městské části mohou vedle sebe existovat různé přístupy – od veřejné služby financované z rozpočtu až po ryze komerční nabídku.

Pokud městské části kluziště dotují z veřejných peněz, měla by být jejich základní funkce jednoduchá, měla by být otevřená a dostupná všem. Zkušenost z obou míst ukazuje, že i technické provizorium může fungovat vstřícně, pokud je vůle. A že kluziště financované z veřejných prostředků by mělo být především bezplatnou veřejnou službou.

Závěrem…

Smlouva na pacht volnočasového areálu ve Folimance letos končí a městskou část Praha 2 čeká nové výběrové řízení. Je to příležitost zhodnotit zkušenosti z posledních let a poučit se z chyb, které se v provozu kluziště i celého areálu ukázaly. Pokud se tyto zkušenosti promítnou do zadání i výběru nového provozovatele, může Folimanka konečně začít fungovat jako skutečná veřejná služba, odpovídající místu i potřebám naší krásně městské části.

---

Za Folimanku – zafolimanku.cz

Jammertal volnočasový areál Folimanka – jammertal.cz