Příběh domu Rubešova 9 v Praze 2

Rubešova 9, čp. 72, dům stojícím na pozemku parc. č. 441, kat. úz. Praha 2 – Vinohrady. Dům nyní známý spíše v kauze „černých staveb“, již od jeho postavení koncem 19. století je příběh tohoto domu svým způsobem nešťastný. Ponořme se tedy do příběhu, který začíná v roce 1881.

Původními vlastníky byli němečtí židé Richard a Karel Schwaab, každý podílem id. ½. Později probíhaly různé majetkové převody, a to ať již na základě sňatků, nebo kupních smluv… Marianna Schwaabová (*29. 8. 1888) si 12. 5. 1916 vzala Fridricha Maxe Kranicha (*13. 8. 1883). V prosinci 1918 se rozdělují šestinu vlastnictví mezi Karlu Schwaabovou, Marii Martiusovou a Bedřiška Schwaabovou, později Waydelinovou. V prosinci roku 1936 kupuje od Marie Martiusové šestinu vlastnictví domu Ludvík Herrnstadt za 20 tis. říšských marek.

V květnu 1941 prodává Marianna Kranichová svou část domu Štefaniím Jeřábkovým (dcera a matka) za 600 tis. Korun, každá měla čtvrtinu vlastnictví.

Rodina Ludvíka Herrnstadta byla povražděna během 2. světové války. Ludvík Herrnstadt (*23. 4. 1874), Marie Herrnstadtová (*12. 5. 1878), Arnošt Herrnstadt (*16. 1. 1906) a Lydie Herrnstadtová (*1. 3. 1917) byli deportování v roce 1941 do Lodže. Valtr Herrnstadt (*20. 9. 1885) byl deportován v roce 1941 do Terezína a 26. 10. 1942 do Osvětimi.

Po válce proběhla konfiskace majetku na základě Benešových dekretů (2 dekret č. 108/1945 Sb.) Na Štědrý den, 24. prosince 1949 byla zkonfiskovaná šestina vlastnictví Bedřišky Waydelinové, 31. prosince 1949 pak 2/12 vlastnictví Ludvíka Herrnstadta. (Přitom se konfiskace dle dekretů neměly týkat osob, které trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem.)

Od roku 1954 spravoval vlastnické práva Bytový podnik hl. m. Prahy (id. ½), od 1960 Obvodní podnik bytového hospodářství v Praze 2 (OPBH Praha 2). V červenci 1960 proběhlo podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb a §11 vyhlášky č. 88/1959 Ú.l. vyvlastnil stát vlastnický podíl Jeřábkovým. Štěpánka Jeřábková st. umírá v roce 1962. Štěpánka Jeřábková ml, provdaná Štastná umírá v roce 1981. Dědicové, restituenti získali svůj vlastnický podíl po roce 1990 zpět.

Usnesením Obvodního zastupitelstva Prahy 2 č. 46 ze dne 28. 2. 1991 bylo ve věci restitučních podílů rozhodnuto o rozsahu předkupního práva. OPBH Praha 2 v dubnu 1991 uzavřelo Dohodu o vydání věci a v květnu 1991 pak Dodatek kterým bylo restituentům zaručeno předkupní právo. Současně byla uzavřena mezi restituenty a OPBH Praha 2 Dohoda o vzájemných vztazích spoluvlastníků, kde bylo stanoveno, že správu domu bude zajišťovat OPBH, avšak s výjimkou pronájmu bytů a nebytových prostor, kterou měli zajišťovat restituenti.

Devadesátky aneb pistole na stole…

Obvodnímu podniku bytového hospodářství v Praze 2 (OPBH Praha 2), státní podnik byl v roce 1991 vymazán z obchodního rejstříku a založen byl OPBH Praha 2, státní podnik v likvidaci. Majetek byl postupně vydáván v restituci, kde nebyl restituční nárok byl předán hl.m. Praze a následně převeden bezúplatně do správy městské části. Zakladatelem OPBH Praha 2 se stalo Zastupitelstvo městské části Praha 2.

V prosinci 1991 pověřilo Obvodní zastupitelstvo MČ Praha 2 paní mgr. Jiřinu Kozelkovou (ODS), zástupkyni starosty pro věci majetkové, sepsáním kupní smlouvy, na jejímž základě měla být převedena id. ½ nemovitostí do vlastnictví restituentů. Přes opakované výzvy restituentů v tomto směru však k sepsání této kupní smlouvy nikdy nedošlo. Vztahy mezi restituenty a Prahou 2 se naopak přiostřovaly.

Pro ilustraci opačného přístupu prodeje vlastnického podílu Prahy 2 lze uvést třeba prodej id.¼ domu Rubešova 8, o kterém rozhodlo 28. řádného zasedání Obvodního zastupitelstva Prahy 2 konaného 27. 10. 1998. Jiřina Kozelková, zástupce starosty na tomto zasedání shrnula složitý vývoj tohoto restituovaného domu a všechny kroky, které předcházely předložení tohoto usnesení a zastupitelstvo tento odprodej schválilo.

Ale vraťme se k příběhu domu Rubešova 9. Dne 11.1.1995 uzavřela Praha 2 bez vědomí ostatních spoluvlastníků Smlouvu o obstarání správy nemovitosti. K tomu došlo, za situace, kdy stále platila smlouva o správcovství mezi restituenty na straně jedné, a OPBH Praha 2 na straně druhé. (pozn. všechny uvedené písemnosti mám k dispozici)

Teprve dne 31. 1. 1995 došlo mezi Prahou 2 a ostatními spoluvlastníky k sepsání Smlouvy o obstarání správy domu. Ač tato smlouva byla plně v platnosti, tak Praha 2 bez vědomí ostatních spoluvlastníků předala dne 3. 4. 1995 (tj. o 2 měsíce později) správu celého domu společnosti Rekont.

V lednu 1997 vychází v MF Dnes článek Karoliny Kovářové: “Bývalý emigrant založil sdružení k ochraně obyvatel druhého obvodu”, který popisuje vznik “Sdružení na ochranu občanů v Praze 2”. „Založil jsem sdružení, protože člověk se jako jedinec v tomto státě dost těžko prosazuje. Je zde spoustu šlendriánu, speciálně v různých státních institucích. Arogance úředníků, kteří mají manýry jako za feudalismu, mě děsí. Samozřejmě k tomu přispěla i má zkušenost s lidmi z Obvodního úřadu v Praze 2, což je spolek lidí, kteří jednají jako feudální vrchnost,“ říká v článku Václav Šťastný.

O týden později již vychází článek téže novinářky “Ochránce práv lidí je zřejmě sám poškozuje”, kde pan Šťastný je nařčen, že “bez stavebního povolení zrekonstruoval dva byty v přízemí”. A také, že “Obvodní úřad druhé městské části, který vlastní polovinu domu, se v případě Šťastného chystá podat žalobu na zrušení spoluvlastnictví.” A také zde je publikováno tvrzení Jiřiny Kozelkové, tehdejší zástupkyně starosty, že „Obvodní úřad nyní kupuje od dalších dvou spolumajitelů podíly na domu. Jakmile je bude vlastnit, budu požadovat, aby rada schválila podání žaloby na zrušení spoluvlastnictví.“. V dubnu téhož roku pak vychází článek “Obyvatelé si stěžují na muže, který založil sdružení na jejich ochranu”, kde je zmíňěno, že “Radnice chtěla proto od zbývajících dvou spolumajitelů koupit podíly domu a stát se jediným vlastníkem objektu.”

O pět dní později vychází článek s názevm “Spolumajitel domu hodlá zažalovat nájemníky”. Zde se uvadí, že “Spolumajitel domu v Rubešově ulici na Vinohradech << Václav Šťastný >> hodlá podat žalobu na některé nájemníky, protože mu podle něho dluží peníze za jím zaplacené služby. […] Nájemníci dluží Šťastnému peníze hlavně proto, že v době, kdy dům spravoval, nezvyšoval nájemníkům celé čtyři roky zálohy, zejména za vodné a stočné, a po vyúčtování této doby mají doplatky až dvacet tisíc,“ řekla zástupkyně starosty druhé městské části Jiřina Kozelková. Dodala, že většina nájemníků však začíná Šťastnému peníze splácet. Žalobu na vyvlastnění majetku radnice zatím k obvodnímu soudu nepodala, protože ji nemá zpracovanou. „Soud musí rozhodnout se zřetelem na to, kdo by se z nás dvou spoluvlastníků o dům lépe staral. Vzhledem k tomu, jaký má celá causa průběh a jak si nájemníci na Šťastného neustále stěžují , je jasné, kdo by se s lidmi lépe domluvil a lépe hospodařil,“ uvedla Kozelková.”

V listopadu 1997 pak vychází článek “Spolumajitel domu se popral s nájemníkem”, v něm mj. zaznělo: Šťastný, o kterém mnozí nájemníci tvrdí, že soustavně porušuje jejich práva, si paradoxně před časem založil Sd ružení na ochranu občanů v Praze 2, jelikož se domnívá, že si tamní úředníci počínají jako feudální vrchnost. Jeho tvrzení však nájemníci nesdílejí. „V našem domě panuje strach a hrůza, neboť majitel se o dům nestará. Když se na něj obrátíme se stížností, vyhrožuje nám a hrozí vystěhováním . Jeho sdružení je nesmysl,“ řekla jedna z nájemnic Eugenie Hancová. << Václav Šťastný> > však tvrdí pravý opak. „Jediný, kdo se v domě cítí ohrožován, jsem já,“ uvedl. Manželka spolumajitele domu Květa Šťastná navíc řekla, že minulý čtvrtek jejího muže napadl tamní nájemník Josef Kratochvíl, a její manžel je proto nyní v pracovní neschopnosti. „Bylo to již podruhé, co byl napaden, jednou to dokonce udělala jeho žena. Nájemníci se k nám chovají naprosto strašně. Domnívám se, že nám škodí čím dál víc. Měli jsme rozmlácená olrna do kanceláře, neustále nám někdo vypíná plyn, močí na dveře a zalepuje zámky u dveří ,“ řekla Šťastná . „Další z nájemníků mi navíc chodí do kanceláře vyhrožovat s pistolí v ruce,“ dodala. Situaci v domě začne v nejbližší době zevrubně vyšetřovat policie. „Úřad vyšetřování případ prošetřuje, zatím dáváme dohromady spis a seznamujeme se s materiály, které máme k dispozici, což je například zhruba dvacet trestních oznámení Šťastného na některé nájemníky z předchozí doby. Oficiálně jsme zatím nikoho nevyslýchali,“ řekla Radka Posypánková z úřadu vyšetřování policie Prahy 2. […] V době, kdy byl Šťastný jedním ze čtyř spolumajitelů domu, se radnice Prahy 2 dokonce kvůli stížnostem nájemníků rozhodla odkoupit ostatní majetkové podíly a na Šťastného podat žalobu na zrušení spoluvlastnictví. „Ostatní majitelé se však nakonec rozhodli prodat své podíly právě Šťastnému, takže z koupě nakonec sešlo. Žalobu jsme ale podali již v září , “ řekla místostarostka druhé městské části Jiřina Kozelková.”

Co k tomu nyní uvádí pan Šťastný? “Pokud se tam píše o renovaci bytů bez stavebního povolení, tak se jednalo o opravu (ne výměnu) stávajících oken a o vymalování těchto prostor. Na to stavební povolení není třeba, a vše jsem dělal na mé náklady. Bohužel se tam jaksi nepíše, že jsem nájemníkům nechal na své náklady za 300.000,- Kč vybudovat výtah, a přeložit tašky na tekoucí střeše. Pokud se v těch článcích píše o „odnesených dveřích“, tak se jednalo o dveře do společné chodbičky mého bytu a bytu Kratochvílových. Na tento mnou se souhlasem a vědomím OPBH Praha 2 sepsala MČ Praha 2 – aniž by k tomu měla právní podklad – za mými zády nájemní smlouvu. Kratochvílovi opakovaně u těchto společných dveří vyměnili zámek, čímž mi bránili v užívání mého bytu. Proto jsem tu půlku dveří odnesl. Poté tam Praha 2 nechala namontovat mříž, kterou jsem posléze odřezal. Ta paní Hancová, která v některých článcích je uvedena, je manželkou toho domovního důvěrníka, který mé manželce vyhrožoval pistolí. Bylo to psáno na objednávku Prahy 2 po té, co jsem založil Sdružení na ochranu občanů Prahy 2. Namísto, aby Praha 2 se mnou komunikovala, tak prostřednictvím novin štvala vůči mně nejen naše nájemníky, ale i ostatní veřejnost.”

Na jednu stranu tu mám tvrzení v dobových novinách, tvrzení tehdejšího majitele půlky domu. Jak to tehdy vnímala Praha 2? Podíval jsem se tedy do zápisů z jednání Prahy 2.

V zápise z 15. řádného zasedání Obvodního zastupitelstva v Praze 2 konaného dne 10.12.1996 kde je uvedeno, že na “jednání OZ se dostavil zástupce OŘ Policie ČR kpt. D***, protože ředitel mjr. S*** je v současné době mimo Prahu a to na žádost p. Slánského ohledně rozděleného bytu v Rubešově 9, kde je většinový spoluvlastník MČ Praha 2 a menšinový spoluvlastník p. Šťastný. […] P. Slánský uvedl, že v domě Rubešova 9 dochází k řadě problémů s menšinovým spoluvlastníkem p. Šťastným, na kterého je vedena řada podání ze strany nájemníků na MOP a posledním problémem je nastěhování p. H***, který je příslušníkem policie do bytu, na který již byl vydán dekret jiné osobě ze strany MČ Praha 2. P.Slánský žádal o sdělení, jak jsou jednotlivá podání, kterých je v současné době 9 řešena a jak se postaví MOP k poslednímu problému s bytem. Kpt. D*** vysvětlil členům OZ, že na všech případech se pracuje a pokud mají dotyční občané pocit, že se vyšetřování protahuje mohou podat stížnost na státní zastupitelství. Ve věci nastěhování p. H*** do rozděleného bytu uvedl, že tento policista pracuje u Správy HMP u stálé pořádkové jednotky, zná se osobně s p. Šťastným, který mu navrhl, že se může do bytu nastěhovat. Policie u přihlášení k pobytu pracuje se zák. č. 135/82, kdy k přihlášení k trvalému pobytu stačí pouze souhlas uživatele bytu, ale protože je pan Šťastný spoluvlastníkem 1/4 a souhlasil s nastěhováním, musela ho policie přihlásit. Kpt. D*** nevěděl, kteří dva policisté z MOP Vinohrady u tohoto případu asistovali a dohodl se s p. Slánským, že ti, kterých se tento případ týká se dostaví k němu a budou vyslechnuti a rovněž policisté, kteří zde asistovali. P. Vrbík požádal, aby byli všichni členové OZ informaváni o způsobu vyřešení tohoto problému, protože MČ Praha 2 je zde jako většinový spoluvlastník.” (pozn. Oldřich Slánský, tehdejší zastupitel Prahy 2 za ČSSD)

Pana Šťastného jsem kontaktoval a k tomuto mi uvedl, že “tomu policistovi, kterému jsem chtěl pronajmout mnou užívaný byt, bylo jeho velitelem vysloveně zakázáno si tento byt pronajmout. Praha 2 se pohoršovala na tím, že nakládám s bytem, který mám s jejich vědomím a souhlasem OPBH Praha 2 v užívání, zatímco oni si s byty nakládali jak chtěli”. Byty Praha 2 pronajímala dle tvrzení tehdejšího spoluvlastníka domu bez jeho vědomí.

Jak to bylo se soudními spory? Například v zápisu Bytové komise ze dne 11. 12. 2001 je doporučení Radě přijmout následující usnesení: “RMČ nesouhlasí s využitím dalších opravných prostředků, tj. s dovoláním k Vrchnímu soudu v právní věci žalobce V. Šťastného proti MČ Praha 2 o určení neplatnosti NS, uzavřené mezi MČ Praha 2 a manž. Kratochvílovými, v podílovém domě Rubešova 9/72, jehož dalším spoluvlastníkem je p. Václav Šťastný.” Následně na svém 24. zasedání Rada městské části Praha 2 konaného dne 17. 12. 2001 s dovoláním nesouhlasila.

Pan Šťastný mi k tomu uvedl, že to byl „převážně soudní spory s nájemníky“ a „soudní spor, který se týkal spoluvlastnictví, byl veden od roku 1997 a do této žaloby coby žalobce následně vstoupila firma Heraklion, vlastněná panem Bonollem“. To bylo však až po té, co svůj podíl Praha 2 prodala.

Nové tisíciletí a privatizace…

Nyní vstupuje do příběhu i bývalá starostka Jana Černochová. Jako zástupkyně starosty mj. podepisuje 10. 3. 2000 nájemní smlouvu na byt v tomto domě s nájmem od 1. 4. 2000 s tím, že nájemce smlouvu podepisuje až 2. 5. 2000 a na nájemní smlouvě není podepsán druhý vlastník domu. Pan Šťastný mi potvrdil, že smlouva byla podepsána bez jeho vědomí, za jeho “zády, a zdůraznil mi, že “Jana Černochová, coby dnešní zákonodárce, totálně ignorovala ústavní právo, které praví, že spoluvlastníci rozhodují nad společnou věcí společně a nerozdílně.” Obdobné se dělo do roku 2002.

Jana Černochová mi k tomu v červnu 2021 odpověděla na mou interpelaci, že „jí to oživilo celou škálu hrůzostrašných historek nájemníků tohoto domu právě s tím podílovým spoluvlastníkem s panem Šťastným, který jak správně říkal, byl restituent, ale nájemníkům prováděl naprosto otřesné věci, vypínal jim vodu, plyn, došlo tam i k pokusu o sebevraždu ze strany jedné nájemkyně, která byla tímto spoluvlastníkem šikanována. Její předchůdkyně musela i některé starší lidi z toho domu vystěhovat, protože jim zamezoval vstup do domu, přístup do jejich bytů. Přestupkové oddělení městské části řešilo několik podání, několikrát byl uplatňován paragraf 5, uvedení do pokojného stavu. Takových domů, co pamatuje, tu měli pár. Jeden byl pana Cimrmana v Jugoslávské ulici a druhý byl tento, Rubešova 9.

Několikrát tam zasahovala policie, několikrát tam chodili ve tři ráno s paní Horákovou řešit nějaké konflikty mezi nájemníky a spolumajitelem. Skutečně je k tomu celá anabáze příběhů. Ve finále podali jako městská část žalobu, vedle všech trestních oznámení, na tzv. vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žaloba se táhla nějakých osm deset let, spolumajitel se odvolával, využíval všech opravných prostředků. Ti lidé chodili na úřad každý týden, lidé, kteří v tom domě bydleli, platili nájem a nemohli se dostat do svých bytů, byli to i rodiny s dětmi. Městská část zvolila způsob, jak vyjít i vstříc tomu předpokládanému soudnímu rozhodnutí, kde soudní rozhodnutí v těchto případech buď určí, že jeden majitel má vypořádat druhého nebo druhý prvního, anebo společný prodej. To jsou tři možnosti, které právní řád umožňuje. Oni tehdy vypsali výběrové řízení na podíl městské části, ale až poté, co všem lidem poskytli náhradní ubytování a vypořádali se ze strany městské části s tím, že oni nebudou rukojmí zcela nepřizpůsobivého a zcela trestuhodného člověka, který skutečně používal naprosto nehorázné praktiky. Ti lidé byli ubytovaní v obecních domech, někteří tam platili smluvní nájemné, někteří byli rozsestěhováni, protože mezi tím tam byla další generace. Vypsali výběrové řízení na prodej domu Rubešova 9 s tím, že zcela v souladu s právem, až bude známa cena, nabídnou předkupní právo spoluvlastníkovi. Což se stalo a spoluvlastník v rámci předkupního práva částku, která vzešla z výběrového řízení neuhradil, tím pádem mu propadlo předkupní právo a podíl městské části se mohl prodat. Prodávalo se bez nájemníků, s jediným nájemníkem, který ale nebyl městské části, byl to nájemník, kterého si tam umístil pan Šťastný jako nějakého hlídače, který rozhodoval o tom, koho do toho domu pustí a koho nepustí. […]

Řada nájemníků nezanevřela na městskou část, naopak městská část je zachránila před tím, že by skutečně skončili pod mostem. Tento příběh si pamatuje velmi detailně, byla to jedna z prvních věcí, kterou zde musela na Praze 2 jako místostarostka řešit. […]“

V roce 2002 spor eskaluje rozesláním “Varování před zloději, lháři, podvodníky a křivopřísežníky z ODS” kde byl tehdejší starosta Libor Krátký nařknut z toho, že si řekl o “provizi”. Jak to skutečně tenkrát bylo, se již asi nedozvíme, nicméně zůstává faktem, že tento dům nebyl restituentům prodán.

Šťastný 5. 11. 2002 dopisem Praze 2 poukazoval jak na vzniklé škody, jejich příčiny a navrhuje řešení: “Na základě jednání dne 16.10.2002 a místního šetření, provedeného Odborem výstavby M.Č Prahy 2 dne 24.10.2002, předkládám coby jeden ze spoluvlastníků domu Rubešova 9/72, Praha 2, a souvisejícího pozemku mé stanovisko k řešení havarijního stavu tohoto objektu.

Předmětný dům byl z větší části vystavěn v roce 1881. V roce 1928 k němu bylo přistavěno 5. nadzemní podlaží. V současné době tento dům není stavebně dožitý, ale je ve stavu značné devastace. Je tomu tak z důvodu nesprávného užívání prostor domu, nepovolených přestaveb bytů a odstranění některých nosných příček nájemníky, což způsobilo statické poruchy podlah. V objektu již řadu desetiletí není prováděna řádná stavební údržba a došlo tak ke katastrofálnímu rozšíření dřevokazných a hub plísní. Veškeré dřevěné konstrukce a dřevěné prvky jsou neodvratně zasaženy dřevomorkou, která byla v objektu prvně zjištěna v roce 1985. Touto zhoubnou houbou a dalšími houbami a plísněmi je zasaženo celé podzemní podlaží, a to nejen v podlahách, ale i ve stěnách. Totéž se týká 1. nadzemního podlaží a všech ostatních nadzemních podlaží, včetně podlahy půdy a konstrukce krovu střechy.

Znalecký posudek soudního znalce z oboru mykologie ing. Jiřího Baiera je důkazem výše uvedeného konstatování a dokumentuje nebezpečí náhlého zřícení dřevěných nosných konstrukcí.

Statický posudek ing. Jana Čapka potvrzuje názor ing. Baiera, týkající se nebezpečí náhlého zřícení dřevěných nosných konstrukcí, a to jak z důvodu jejich zasažení dřevokaznými houbami, tak i z důvodu nepovoleného odstranění či posunutí některých nosných příček nájemníky v jejich bytech a vybudování nepovolených sociálních zařízení a koupelen, což způsobilo letité trvalé zamokřování celého objektu. Pokud se týká krovu střechy, došlo ke zhoršení jeho statiky neodborně provedenou opravou laťování a střešní krytiny v r. 1996.

Objekt je tedy z důvodu devastace a z ní plynoucího havarijního stavu statiky podlah a krovu střechy nutno urychleně vyklidit a následné provést okamžitou sanaci vnitřních prostor, zabraňující do doby provedení nutné rekonstrukce další zvyšování jeho devastace.

Rozhodně nesouhlasím se zvažovanou demolicí objektu a považuji takovéto úvahy za zcela nezodpovědné a zcestné. Současně nesouhlasím s odejmutím objektu účelu bydlení. Naopak trvám na tom, aby objekt byl plně rekonstruován a při této rekonstrukcí byl uzpůsoben standardu bydlení 21. století, a to při zachování jeho vnějšího stavebního vzhledu se všemi stavebními prvky.

V prostoru podzemního podlaží navrhuji vybudování restaurace, v prostoru 1. nadzemního podlaží navrhuji vybudování komerčních prostor, ve všech ostatních nadzemních podlažích navrhuji vybudování bytů v souladu s původními kolaudačními stavy, avšak uzpůsobené standardu dnešní doby. V prostoru půdy navrhuji vybudování komerčních prostor. Prozatím odhadnuté náklady rekonstrukce dosahují výše 35 milionu korun a odhadovaná doba jejího provedení na 3 až 3,5 roku.

Odmítnutí demolice objektu a jeho navrhovanou rekonstrukci podporují názory znalců z oboru statiky a mykologie, kteří shodně konstatují, že není porušena statika objektu, ale pouze statika dřevěných nosných konstrukcí podlah, že je narušena statika příčných podlahových a stropních konstrukcí z důvodu nepovolených odstranění a posunutí svislých nosných příček v bytech a že je narušena statika krovu střechy. […]”

Druhý dopis zasílá 7. 1. 2003, kde reagoval na havarijní výměr, vydaný Prahou 2 dle §96 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb. (Stavební zákon). Současně upozornil Radu obvodního zastupitelstva na osoby, které v domě užívaly byty bez právního titulu.

Praha 2 na základě havarijního stavu domu nechala byty následně vyklidit a Rada městské části se dům rozhodla prodat. Ne však spoluvlastníkovi za odhadní cenu, jak to dělala u všech ostatních podílových domů, ale formou výběrového řízení. Za tím účelem nechala na náklady Prahy 2 vypracovat soudní znalkyní odhad, který stanovil cenu na 10.500.000 Kč. Předkladatelkou tohoto záměru byla Jana Černochová (Usnesení RMČ č. 796 ze dne 16.12.2003).

Na jednání ZMČ P2 dne 14. 9. 2004 v zápisu mj. čtu: „Přibližně 8 let probíhají kolem tohoto domu soudní spory. Zájem je sjednotit vlastnictví tohoto domu do rukou jednoho vlastníka. Pan Šťastný svými různými podáními např. na podjatost soudu se snaží oddálit zásadní rozhodnutí soudu na vypořádání spolupodílového spoluvlastnictví. Městská část obdržela souhlas hl.m. Prahy k záměru odprodeje. Proběhlo výběrové řízení, do kterého se přihlásilo 11 firem. Dvě nabídky byly vyřazeny, protože byly v rozporu s podmínkami. Vítězem výběrového řízení se stala společnost TRIFOLA, s r .o. s nabídkou 15.700.000,- Kč. Spoluvlastník byl o této nabídce vyrozuměn a ze zákona má jako spoluvlastník nárok na to, aby během 60 dní vyrozuměl městskou část, zda využije svého předkupního práva. V případě, že ano, musí v této lhůtě uhradit kupní cenu, jinak mu předkupní právo zanikne. Pak bude smlouva uzavřena se spol. TRIFOLA. s r.o. Účastníci, kteří se umístili na 1.–4. místě, byli pozváni na majetkový odbor, kde dostali potřebné informace včetně informací o soudních sporech s panem Šťastným„

Dopisem ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. OM/450/2004, byl spoluvlastník vyzván, aby Praze 2 zaslal Závazný návrh koupě. Na tuto „výzvu“ reagoval dopisem ze dne 8. 11. 2004, který zaslal jak starostovi Michalu Baschovi, tak i odboru správy majetku, kde jasně píše, že “se mého předkupního práva k předmětné id. ½ těchto nemovitostí za žádných okolností nevzdávám, ale naopak jsem připraven toto mé předkupní právo, s odvoláním na ust. §140 Občanského zákoníku, v plném rozsahu využít”.

Protože na tento dopis údajně Praha 2 nereagovala, tak to urgoval dopisem ze dne 17. 12. 2004. Na tuto korespondenci Praha 2 reagovala tím, že svoji id. ½ prodala společnosti TRIFOLA vlastněné italským podnikatelem Mauro Bonollem. Tento prodej odůvodnila Praha 2 tím, že pan Šťastný v zákonné dvouměsíční lhůtě neuplatnil své předkupní právo.

Bonollo následně vstupuje do soudního sporu, kterou zahájila v roce 1997 Praha 2 s panem Šťastným a prostřednictví společnosti Heraklion na základě soudem stanovené ceny ve výši 22.000.000 Kč id. ½ domu v roce 2010 odkoupil. Následně byl dům prodáván za 72.500.00 Kč, ale to je již jiná historie.