Dům čp. 1433/9 v Ječné ulici na Novém Městě v Praze 2, postavený v roce 1863, nebyl výjimečný svou fasádou ani monumentalitou. Jeho hodnota byla skrytá hlouběji. Ve sklepech a základech nesl stavební hmotu, která vznikla v době založení Nového Města za Karla IV. Odkryvy z posledních let doložily kamenné kvádry opracované zubákem, tedy technologií typickou pro 14. a 15. století. Nešlo o druhotně použitý materiál, ale o konstrukce dochované na místě. Dům byl jednou z vrstev města, které vznikalo po staletí.
Ječná 9 se nachází v jádru Pražské památkové rezervace a podléhá režimu památkové ochrany, jehož smyslem není chránit pouze uliční obraz města, ale především historickou hmotu staveb, jejich konstrukce a čitelnost vývoje místa. V průběhu let se však ukázalo, že památková péče vstupovala do procesu pouze prostřednictvím jednotlivých závazných stanovisek k dílčím projektovým dokumentacím, aniž by byla schopna účinně reagovat na celkovou proměnu domu. Projektová dokumentace se v čase měnila, stavební zásahy probíhaly rychleji než kontrolní mechanismy a historické konstrukce dvorní části domu, včetně dochovaných středověkých prvků, byly odstraněny v rozporu s původně projednávaným stavem.
Tento postup odpovídá jevu, který Národní památkový ústav popisuje jako fasádismus: zachování uliční fasády jako vizuální kulisy, zatímco vlastní historická stavba je nahrazena novou konstrukcí. V případě Ječné 9 tak památková ochrana neskončila ochranou domu, ale ochranou jeho obrazu. Výsledkem není památkově hodnotná stavba, nýbrž osamocená fasáda, která plní roli alibi pro zánik historické hmoty.
Privatizace veřejného majetku
Po většinu své existence byl dům v Ječné 9 běžným městským domem. Měnil podobu, byl přestavován, ale zůstával domem, místem bydlení a každodennosti. Dům byl po válce zkonfiskován původním majitelům a až do roku 2005 zůstával součástí obecního bytového fondu. Jak se v domě žilo v době, kdy byl ještě skutečným místem bydlení, popisuje Jiří Kroupa jako přirozenou součást městského života. Jeho matka se do domu nastěhovala se svými rodiči ještě před druhou světovou válkou a on sám zde s rodiči prožil přibližně pětadvacet let. Bydlení v centru města tehdy znamenalo každodenní dostupnost služeb i veřejných prostranství; děti si chodily hrát na Karlovo náměstí a Ječná ulice byla ulicí, kterou bylo možné bez obav přejít. Vzpomínka na dům se však dnes pojí se ztrátou. Když se rodina z domu stěhovala, nový vlastník měl s objektem rozsáhlé plány. (Vzpomínky citovány podle textu publikovaného na PrahaIN.cz)
Zásadní zlom nastal až v roce 2005. V rámci privatizace bytového fondu byl dům prodán bytovému družstvu nájemníků. Prodej schválilo Zastupitelstvo MČ Praha 2 dne 14. června 2005, na základě předchozího usnesení Rady MČ Praha 2 č. 347 ze dne 10. května 2005. Kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem na částku 17 703 720 Kč, ta byl navíc rozdělena na 3 části, cituji z usnesení Zastupitelstva: „Z dohodnuté kupní ceny 17 703 720,- Kč uhradí kupující prodávajícímu na jeho účet 10% ke dni podpisu kupní smlouvy, 40% do 1 roku od podpisu kupní smlouvy a 50% do 2 let od podpisu kupní smlouvy“
V důvodové zprávě k tomuto usnesení je prodej popsán jako standardní krok v rámci tehdejší privatizace bytového fondu. Dokument konstatuje, cituji: „Nájemci bytových jednotek v domě navrženém k privatizaci – Ječná 9, Praha 2 – byli ve smyslu ‚Zásad‘ vyrozuměni o nabídce prodeje nemovitostí… z 11 oprávněných nájemců předmětného domu se stalo členy právnické osoby 7 oprávněných nájemců…“ Dále je popsán splátkový kalendář kupní ceny, odpovídající tehdy schváleným zásadám privatizace.
Památková hodnota domu ani dlouhodobé důsledky ztráty veřejného vlastnictví však v dokumentu řešeny nejsou. Dům nebyl prodán individuálním rozhodnutím, ale jako součást balíku první etapy privatizace bytových domů MČ Praha 2, schválené zastupitelstvem již v roce 2004. V oficiálním seznamu 54 domů určených k prodeji je Ječná 1433/9 uvedena mezi objekty vybranými na základě ekonomických kritérií. Historická hodnota domu ani jeho poloha v památkové rezervaci nebyly rozhodujícími faktory.
Zápis z 18. zasedání Zastupitelstva MČ Praha 2 ze dne 14. června 2005 dokládá, že privatizace byla projednávána především jako souhrnný politický a ekonomický krok. Jednotlivé domy zde vystupují jako položky v seznamu, nikoli jako konkrétní místa s vlastní historií. Památková ochrana nebyla v rozpravě uplatněna jako argument pro zvláštní zacházení či vyjmutí domu z privatizace. Rozhodnutí, které tehdy působilo jako technické a racionální, se s odstupem let ukazuje jako okamžik, kdy se dům přestal chápat jako součást paměti města a stal se pouhou položkou v tabulce.
Bytové družstvo Ječná 1433/9
Bytové družstvo Ječná 1433/9 bylo založeno na ustavující schůzi v listopadu 2004 a do obchodního rejstříku bylo zapsáno 24. ledna 2005 pod IČ 272 11 789. Z hlediska privatizačních zásad bylo splněno kritérium účasti oprávněných nájemců: ze souboru jedenácti nájemníků se jich sedm stalo členy družstva.
Zásadní změna ve fungování družstva však nastala v létě roku 2007. Podle údajů z obchodního rejstříku byl dne 28. srpna 2007 do funkce předsedy představenstva zapsán subjekt Ječná Projekt, s. r. o. Členy družstva se staly dvě obchodní společnosti Ječná Projekt, s. r. o., a Ječná Realizace, s. r. o., které ovládaly jeho rozhodování prostřednictvím plných mocí. Od tohoto okamžiku bylo družstvo řízeno nikoli obyvateli domu, ale obchodními společnostmi.
Z dokumentů uložených ve sbírce listin vyplývá, že tyto společnosti byly vlastněny fyzickými osobami – občany Ruské federace. Jak družstvo, tak obě společnosti byly po splnění své role zrušeny a vstoupily do likvidace bez právního nástupce. Účetní závěrka družstva za rok 2009 obsahuje větu: „Hospodaření společnosti za rok 2009 skončilo ziskem 18 090 tis. Kč, takto mimořádného zisku bylo dosaženo prodejem vlastněné nemovitosti.“ Z hlediska účetnictví šlo o úspěšnou transakci. Z hlediska města o definitivní ztrátu kontroly nad historickým domem.
Současný vlastník
Aktuálně je podle údajů katastru nemovitostí na pozemku parc. č. 1919 v katastrálním území Nové Město nadále evidována stavba č. p. 1433, bytový dům v Ječné ulici. Ačkoli z původní historické stavby fyzicky zůstala pouze uliční fasáda, katastr vede dům jako existující objekt, který je součástí památkově chráněného území Pražské památkové rezervace.
Většinový podíl na nemovitosti drží společnost Rezidence Ječná s.r.o., menší část náleží fyzické osobě s bydlištěm v zahraničí. Na nemovitosti jsou zapsána zástavní práva, věcná břemena a další omezení vlastnického práva, odpovídající jejímu využití jako investičního projektu. I zde se potvrzuje rozpor, který je pro příběh Ječné 9 určující: v právní a administrativní rovině dům nadále existuje, zatímco v rovině hmotné a historické byl odstraněn.
Po prodeji domu a ztrátě přímé vlastnické role vystupovala městská část Praha 2 vůči objektu již pouze v pozici správního a smluvního partnera vlastníka. Spolupráce městské části s vlastníkem objektu byla formálně ukotvena až v pozdější fázi projektu. Dne 26. září 2022 schválila Rada Městská část Praha 2 schválila Smlouvu o spolupráci po dobu realizace stavby „Ječná 1433/9, Praha 2“. Usnesení rady se týkalo koordinace stavebních prací, užívání veřejného prostoru a technických a provozních podmínek realizace stavby, cituji z důvodové zprávy „Předložená Smlouva o spolupráci po dobu realizace stavby zahrnuje finanční kompenzaci 250.000,- Kč na pokrytí slevy z nájmu pro nájemce uvedeného domu Ječná 11 z důvodu strpěného diskomfortu a popisuje vzájemně nastavené podmínky a způsob komunikace ohledně průběhu stavebních prací na sousedním pozemku, jakožto i provádění souvisejících stavebních prací na majetku a pozemku svěřeného do správy MČ Praha 2.“ Jednalo se o standardní nástroj, kterým městská část řešila dopady soukromé investice na své území, resp. majetek ve správě městské části.
Tato smlouva však nemohla a ani neměla řešit ochranu historické hmoty domu ani nahrazovat roli vlastníka při rozhodování o rozsahu stavebních zásahů. Ukazuje se tak, že po privatizaci domu disponovala městská část již jen omezenými nástroji, které jí umožňovaly řešit dílčí dopady stavby, nikoli rozhodovat o zachování či zániku samotné historické struktury.
Historická stavba, která byla ještě v roce 2005 majetkem městské části, se tak během necelých dvou desetiletí proměnila v investiční projekt vlastněný společností bez vazby na původní funkci domu ani na jeho historickou paměť.
Jak vznikal „Potěmkinův dům“
V letech 2010 a 2011 vydal stavební úřad územní rozhodnutí a stavební povolení na nástavbu a stavební úpravy domu. Formálně šlo o přestavbu, nikoli demolici. Z ověřené dokumentace však vyplývá, že většina konstrukcí dvorní části byla navržena jako nová. Magistrát hl. m. Prahy později konstatoval: „Z ověřené výkresové dokumentace je zřejmé, že konstrukce jsou z větší části nové, i když to ve výroku stavebního povolení není popsáno…“ (č. j. MHMP 1940606/2019)
Odbornou část zajišťuje Národní památkový ústav a výkonná moc je v přenesené působnosti svěřena orgánům samosprávy, a to obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (ORP) a krajským úřadům (v Praze OPP MHMP). Nedostatky vykazují jak správní řízení vedená z moci úřední, tak správní řízení o žádosti týkající se národních kulturních památek, kulturních památek, památkových rezervací a zón. Správní řízení jsou zbytečně zdlouhavá, komplikovaná a nepřehledná. Skutečnost, že je výkon státní památkové péče v přenesené působnosti svěřen orgánům samosprávy, náleží k prvořadým problémům současné praxe. Zájmy samosprávy a jejich vedoucích představitelů negativně ovlivňují výkon státní památkové péče. Výsledkem je nedostatečná ochrana národních kulturních památek, kulturních památek, památkových rezervací a zón. Dále je ohroženo plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv, zejména Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy. Výkon státní správy orgány samosprávných celků vede ke střetu zájmů, systémové podjatosti a korupčním rizikům.
Vraťme se ovšem k domu v Ječné 9. V roce 2017 vydal Odbor památkové péče MHMP (OPP MHMP), vystupující v daném řízení jako správní orgán státní památkové péče závazné stanovisko k dokumentaci, která již počítala s novostavbou dvorní části domu. V textu stanoviska se konstatuje, že dvorní fasáda původního objektu je „zaniklá“. Odstranění dvorní části domu tak není řešeno jako zásah, ale jako hotový fakt.
Vzhledem k památkové, architektonické a urbanistické hodnotě domu si OPP MHMP vyžádal odborné stanovisko Národního památkového ústavu (NPÚ) jakožto odborného orgánu státní památkové péče. NPÚ v tomto stanovisku jednoznačně identifikoval hodnoty objektu a navrhované zásahy vyhodnotil jako nepřípustné. OPP MHMP se s odborným stanoviskem NPÚ neztotožnil a své závazné stanovisko formuloval odlišně, když namísto převzetí odborného závěru upřesnil podmínky přestavby.
Právě tento rozpor mezi odborným posouzením a správním rozhodnutím představuje jedno z klíčových selhání systému památkové péče v Praze: vytváří stav právní i odborné nepředvídatelnosti, v němž nelze spolehlivě odhadnout, které hodnoty budou v konkrétním případě skutečně chráněny.
Dne 20. listopadu 2018 bylo vydáno společné územní a stavební povolení, které odstranění dvorní části domu a výstavbu nové části legalizovalo. V té době už však historická hmota dvorní části neexistovala. Situace byla ve skutečnosti mnohem horší, cituji „Nad rámec povolených prací byla kromě středové zdi a kleneb v suterénu odstraněna i část starší štítové zdi při čp. 548. Demoliční práce navíc pokračovaly i poté, co stavební úřad Prahy 2 svolal na základě podnětu NPÚ místní šetření. Došlo tak k zániku větší části této zdi, která byla do úrovně přízemí společná pro oba sousedící domy. Vedle několika úrovní cihelných pasů, které staticky zabezpečovaly štítovou zeď při navyšování, zde byl zničen nejcennější relikt – armované nároží z kvádrů otesaných pomocí zubaté sekery. Jedná se o středověký způsob opracování kamene, typický zejména pro 14. a 15. století. Bez odborné dokumentace tak došlo k zániku cenných historických konstrukcí a nálezových situací.“ (NPÚ 6. 10. 2023)
Na podnět NPÚ provedl Magistrát hlavního města Prahy přezkum postupu stavebního úřadu. Ve svém závěru konstatoval, že závazná stanoviska památkové péče se nevztahovala k dokumentaci, která byla ve skutečnosti použita, že stavební úřad akceptoval vadně doloženou žádost a že na podněty NPÚ reagoval se zpožděním. Památková ochrana tak zafungovala až dodatečně, v okamžiku, kdy už nebylo co chránit.
V této souvislosti nutno připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/ 2009, který k činnosti orgánu státní památkové péče, k jeho posuzování, zda jsou zamýšlené práce slučitelné se zájmy památkové ochrany, uvedl: „Takový správní orgán je tedy nepochybně povinen znát nejnovější odborně relevantní trendy v památkové ochraně a dokázat zhodnotit, zda a jak mají být v jeho činnosti aplikovány. Proto musí stále zvažovat, zda jeho dosavadní správní praxe je v souladu s aktuálním stavem vědeckého poznání v daném oboru pokud nikoli, je povinen ji novým vědeckým poznatkům přizpůsobit. Patřičná úroveň odbornosti je zákonným znakem jeho rozhodování a může být podrobena soudní kontrole v rámci správního soudnictví.“ Požadavek Nejvyššího správního soudu na odbornou úroveň při rozhodování nelze naplnit, pokud výkon státní správy na úseku památkové péče je svěřen obecním úřadům ORP a krajským úřadům (v Praze OPP MHMP).
V roce 2020 vydal OPP MHMP další závazné stanovisko týkající se změn probíhající stavby. Také v tomto případě si vyžádal odborné stanovisko NPÚ, který shrnul dosavadní nevratné zásahy a upozornil na skutečnost, že dvorní objekt byl odstraněn bez vědomí orgánů památkové péče. Následný vývoj stavby však vedl k tomu, že z původního domu zůstala zachována pouze uliční fasáda, výrazně poškozená a v roce 2022 zajištěná provizorní ocelovou konstrukcí o hmotnosti přibližně třiceti tun. V důsledku tohoto postupu došlo bez ucelené odborné dokumentace k zániku cenných historických konstrukcí i nálezových situací, jejichž hodnota dnes přežívá už jen ve zlomcích dochované dokumentace.
Tím se dům definitivně proměnil v pouhou kulisu: v objekt, který navenek zachovává obraz městské ulice, ale postrádá vlastní stavební kontinuitu. Proces, který začal jako přestavba dvorní části, tak skončil zánikem historického domu jako celku.
Z původního domu dnes stojí pouze uliční fasáda. Není obnovena, je pouze podepřena provizorní konstrukcí a ponechána v dlouhodobém provizoriu. Historická hmota domu byla odstraněna. Právě proto je Ječná 9 označována jako Potěmkinův dům. Historické konstrukce, včetně středověkých základů, nebyly integrovány ani interpretovány. Zmizely.
První žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby byla podána 21. ledna 2010, stavební povolení bylo vydáno 3. ledna 2011 a stavební práce byly zahájeny v lednu 2013. Stavební úřad provedl kontrolní prohlídku staveniště až dne 3. ledna 2023, poté co zjistil, že byly provedeny bourací práce v rozporu s vydaným stavebním povolením. Následně bylo zahájeno řízení o nařízení odstranění stavby. Za demolici historických konstrukcí však nebyly uloženy žádné sankce.
Po odstranění dvorní části zůstal dům po delší dobu v provizorním stavu. Objekt byl neobývaný, otevřený a fakticky opuštěný. Tento stav se projevil i bezpečnostně: v lednu 2021 došlo v domě k požáru, který si vyžádal zásah hasičů. Událost, o níž informovala celostátní média, ukázala, že dlouhodobě rozestavěný a neudržovaný objekt v husté městské zástavbě nepředstavuje jen památkový problém, ale i riziko pro své okolí.
Ječná 9 dnes
Postupná proměna domu v Ječné 9 nebyla jednorázovou událostí, ale dlouhým obdobím fyzického i sociálního vyprázdnění. Po vystěhování posledních obyvatel a odstranění podstatné části historické stavby zůstal objekt po řadu let nevyužívaný a opuštěný. Ječná 9 se objevuje i v databázi prázdných domů jako příklad objektu, který přestal plnit svou původní obytnou funkci a stal se pouhou investiční rezervou čekající na další využití. Dům, který po desetiletí sloužil bydlení, se tak stal prázdným místem v živé městské struktuře, bez obyvatel, bez funkce a bez odpovědnosti.
Dnes adresa Ječná 9 nadále existuje. Podle veřejně dostupných rejstříků zde sídlí několik obchodních společností. Dům fyzicky neexistuje, historická hmota je pryč, ale administrativní realita pokračuje dál.
Příběh domu Ječná 9 není příběhem jednoho špatného projektu. Je důsledkem politického rozhodnutí z roku 2005, kdy se město vzdalo vlastnictví historického domu, a následného řetězce kroků, v nichž se památková ochrana postupně zredukovala na ochranu fasády. Příběh domu v Ječné 9 ukazuje, co se stane ve chvíli, kdy se město vzdá role vlastníka a přenechá odpovědnost za historickou strukturu trhu. Ztrácí tím schopnost chránit celek a postupně se smiřuje s ochranou fragmentu – fasády, obrazu, dojmu.
Přesně v tomto bodě se láme smysl památkové ochrany: místo ochrany hodnot vzniká správa výjimek, kompromisů a dodatečných legalizací. Jak jsem psal jinde, památková péče nemůže fungovat jako soubor izolovaných správních úkonů, pokud má chránit město jako živý organismus.
V Praze se však dlouhodobě potýkáme se stavem, kdy odborné poznání a identifikace hodnot nejsou závazným základem rozhodování, ale pouze jedním z podkladů, které mohou, a často také jsou, překonány. Výsledkem není předvídatelná ochrana památek, ale systémová nejistota, v níž se historické město postupně vyprázdňuje a nahrazuje kulisami. Ne ze sentimentu, ale proto, že město bez paměti se velmi snadno změní v kulisu. Jenže město není kulisou ani skanzenem. Město je kronikou příběhů a dům v Ječné ulici je dnes jedním z těch, které už lze vyprávět jen v minulém čase.
Ječná 9, ostuda Nového Města, má změnit kabát, 18. 11. 2025 –prahain.cz
Usnesení k prodeji domu čp. 1433 v Praze 2, Ječná 9, se zast. plochou parc. č. 1919, k. ú. Nové Město, bytovému družstvu nájemníků.
Usnesení ke Smlouvě o spolupráci po dobu realizace stavby, Ječná 1433/9, Praha 2.
Fasádismus – „novodobá“ asanace Nového Města pražského – npu.cz/cs/uop-praha/
Potěmkinův dům v pražské Ječné ulici kamufluje od roku 2018 jak kůl v plotě osamocená původní fasáda, 25. 1. 2026 – novinky.cz
Fotografie domu z roku 2017. Foto: Radomír Kočí. Zdroj: https://photos.app.goo.gl/KJCgEQNVZyUA7Ttp9
Reprodukce detailu grafického listu Philippa van den Bossche (tzv. Sadelerův prospekt Prahy) – katalog.ahmp.cz/pragapublica
Pohled do Ječné ulice s domem čp. 548 na Novém Městě. Foto: J.F. Langhans, 1911 – katalog.ahmp.cz/pragapublica
You must be logged in to post a comment.