Prodej nádraží Vyšehrad v roce 2007

Nádraží Vyšehrad by se mělo stát mementem pro všechny neodpovědné vlastníky kulturních památek. Nikdo není nucen si pořizovat památkově chráněné objekty. Pokud tak z vlastní vůle učiní, tak na sebe přenáší nemalé finanční břímě a samozřejmě i speciální péči s tím spojenou. Smyslem památkové ochrany je povinnost komplexní péče, tak, aby byla zachována kulturní podstata památek pro budoucí generace.

Viníkem je především neschopnost či neochota vlastníka starat se o svůj majetek, kterým je nemovitá kulturní památka (od r. 2000) v Pražské památkové rezervaci, která je v seznamu světového dědictví UNESCO. Chybou bylo i to, že akciová společnost České dráhy v roce 2007 prodala tuto kulturní památku soukromému vlastníkovi. Přitom zadavácí podmínky výběrového řízení v roce 2007 nebyly plně zaneseny do kupní smlouvy. Než se na to podíváme podrobněji, je třeba zmínit roli Prahy 2 v té době. Již Michal Basch, starosta Prahy 2 (ODS) v roce 2006 žádal tehdejšího ředitele Českých dráh, Josefa Bazalu o informace na základě četných dotazů a stížností občanů Prahy 2 ohledně špatného stavu nádraží Vyšehrad. Následoval návrh Prahy 2 o spolupráci a žádosti o beúplatný převod do majetku městské části.

Zadávací podmínky „Výběrové řízení na prodej objektu č. p. 86 na pozemku p. č. 286 a objektu bez č. p./č. e./ na pozemku p. č. 287, dále pozemků, p. č. 286, části pozemku p. č. 284/1 (dle geometrického plánu p. č. 284/10 a p. č. 284/11), vše v k. ú. Vyšehrad“ – 2007

Zadavatelem byly České dráhy, a. s., vyhlašovatel ČD Reality a. s. Předmětem výběrového řízení je předložení věcných nabídek na koupi nemovitostí – objektu č. p 86 stojícího na pozemku p. č. 286 a objektu bez č. p./č. e./ stojícího na pozemku p. č. 287, dále pozemků p. č. 286, části pozemku p. č. 284/1 (dle GP p.č. 284/10 a p.č. 284/11), vše v k. ú. Vyšehrad, zapsané na listu vlastnictví č. 342, pro katastrální území Vyšehrad, obec Praha, okres Hlavní město Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha.

Praha 2 se výběrového řízení neúčastnila. „České dráhy odmítly stavby prodat přímo či převést bezúplatně a vyhlásily výběrové řízení. Zákon o hlavním městě Praze v tehdy platném znění však výslovně nestanovil, že lze svěřit rozhodování o některých aspektech nabytí nemovitosti ve výběrovém řízení radě, jejíž zasedání je neveřejné, a tehdy také neplatilo, že usnesení rady či zastupitelstva městské části, kterými by bylo rozhodnuto o aspektech účasti městské části ve výběrovém řízení, se nezpřístupňují veřejnosti ani dle zákona o hlavním městě Praze (viz ustanovení o právech občanů) a ani dle jiných právních předpisů (zejm. dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístup k informacím, ve znění pozdějších předpisů). Veškerá rozhodnutí městské části by tedy byla veřejnosti dle tehdy platné právní úpravy dostupná. Proto se městská část soutěže nemohla zúčastnit bez toho, že by ostatní případní zájemci předem znali, jakou nejvyšší nabídku hodlá městská část učinit, což by jí logicky stavělo do zcela outsiderové pozice v soutěži,komentuje tehdejší situaci v odpovědi na mou interpelaci Václav Vondrášek, místostarosta Prahy 2 (ODS).

Zadávací podmínky výběrového řízení obsahovaly mimojiné tyto podmínky:

2.3.1 – Kupující je povinen na výzvu Správy železniční dopravní cesty, s.o., v termínu nejpozději do 6 měsíců ode dne doručení výzvy uzavřít kupní smlouvu na budovu bez č. p./č. e/ stojící na pozemku p. č. 288, která je ve vlastnictví Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, IČ 70994234, se sídlem Prvního Pluku 5/367, Praha 8 – Karlín. Kupující je povinen, po nabytí vlastnických práv k budově bez č. p./č. e/ stojící na pozemku p. č. 288, přemístit na své náklady budovu bez č. p./č. e/ stojící na pozemku p. č. 288 na výzvu Správy železniční dopravní cesty, s.o., v termínu nejpozději do jednoho roku ode dne doručení výzvy, na pozemek p. č. 284/11 dle GP. Tato povinnost bude zajištěna ustanoveními o smluvní pokutě ve výši 5 mil. Kč a ustanovením, že pokud nebude tato podmínka splněna, kupní smlouva se ruší od samého počátku, obě ustanovení budou uvedena v kupní smlouvě.    

2.3.2 – Kupující je povinen přemístit na výzvu Správy železniční dopravní cesty, s.o., v termínu nejpozději do 1 roku ode dne doručení výzvy na své náklady budovu bez č. p./č. e./, nacházející se na pozemku p. č. 287 na pozemek p. č. 284/10 dle GP. Tato povinnost bude zajištěna ustanoveními o smluvní pokutě ve výši 5 mil. Kč a ustanovením, že pokud nebude tato podmínka splněna, kupní smlouva se ruší od samého počátku, obě ustanovení budou uvedena v kupní smlouvě.

Součástí podmínek výběrového řízení byl i tento nákres obsahující přesné umístění zmíněné památkově chráněné čekárny a domku:

Do výběrového řízení se šlo přihlásit do 31. 5. 2007. V listopadu 2007 došlo ke změně vlastníka objektu, nový vlastník TIP ESTATE s.r.o. V kupní smlouvě z 5. 11. 2007 ovšem výše zmíněné podmínky o přesunu památkově chráněných objektů čekárny (z pozemku č. 287) a domku (z pozemku č. 288) neobsahovaly v obou případech původní znění, že „pokud nebude tato podmínka splněna, kupní smlouva se ruší od samého počátku“. V případě nepřesunutí čekárny hrozila kupujícímu pokuta 7 mil. Kč, oproti 5 mil. dle zadávacích podmínek. V případě nepřesunutí domku žádná smluvní pokuta nebyla definovaná, oproti 5 mil. dle zadávacích podmínek

V polovině února 2008 byla zbourána hrázděná čekárna (na pozemku č. 287), která byla součástí kulturní památky, a byly neoprávněně vykáceny keře a stromy. Po zjištění, že čekárnu zboural nový vlastník, TIP ESTATE s.r.o., byla mu rozhodnutím magistrátu Prahy uložena pokuta podle památkového zákona v maximálně možné výši. Zda došlo ke jednání ze strany Českých dráh mi není známo.

A následovala dlouhá historie pokud a správních řízení.

Kdo je skutečným vlastníkem nádraží Vyšehrad?

Od Českých dráh koupila 2007 společnost TIP Estate s.r.o. (IČO: 27188647), kterou vlastnila od 6. 3. 2006 do 14. 11. 2011 společnost WALL STREET COMMERCIAL BANK CORP. (USA) a od 14. 11. 2011 do 22. 6. 2017 společnost BLUE ARCH LIMITED (Dominikánská republika). Jednatelem společnosti byl od 6. 3. 2006 do 27. 2. 2013 Petr Volšík. Ten je podepsaný i v kupní smlouvě na nádraží Vyšehrad.


Od 14. 3. 2013 do 26. 4. 2017 byla jednatelkou společnosti Hana Hynková. Společnost byla vymazána z rejstříku 22. 7. 2017. Firmy sídlící na adrese Svobodova 86/2, Praha 2: BBD Real s.r.o. (100 % vlastněno IMMO Slaný a.s.), IMMO Zličín s. r. o. (100 % vlastněno IMMO Slaný a.s.) a současným vlastník RailCity Vyšehrad s. r. o. (IČO: 28144473). V obchodním rejstříku se dočteme, že společnost RailCity Vyšehrad s.r.o. vznikla v důsledku rozdělení společnosti TIP Estate, s.r.o. se sídlem Vrané nad Vltavou, Nádražní 101, PSČ 252 46, IČ 272 32 093, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze oddílu C vložce 103047, odš těpením se vznikem nových společností. Na společnost přešla část jmění společnosti TIP Estate, s.r.o. uvedená v Projektu rozdělení ze dne 21.11.2011. Rozhodným dnem rozdělení je 1.7.2011.

Od 1. 1. 2012 do 24. 9. 2012 byl jednatelem Petr Volšík, od 24. 9. 2012 do 4. 10. 2019 Lenka Kovářová, od 24. 9. 2019 do 25. 5. 2020 Miroslav Mašek, od 4. 10. 2019 do 25. 5. 2020 Renata Štemberová, od 25. 5. 2020 do 11. 8. 2020 Rachim Nasirberkovič a od 11. 8. 2020 znovu Renata Štemberová.



Společnost RailCity Vyšehrad s. r. o. (od 1. 1. 2012 do 25. 5. 2020), následně pod názvem Nasir s.r.o. (od 25. 5. do 11. 8. 2020) a nyní znovu RailCity Vyšehrad s. r. o. (od 11. 8. 2020). Společnost vlastnila od 1. 1. 2012 do 24. 9. 2012 BLUE ARCH LIMITED (Dominikánská republika), od 24. 9. 2012 do 13. 7. 2017 DIONASA HOLDINGS LIMITED (Kypr), od 13. 7. 2017 do 17. 10. 2019 IMMO Slaný a.s. (IČO: 28146387), od 17. 10. 2019 do 25. 5. 2020 Renata Štemberová, od 25. 5. 2020 do 11. 8. 2020 Rachim Nasirberkovič a od 11. 8. 2020 znovu Renata Štemberová.

U společníka s vkladem Rachima Nasirberkoviče je v obchodním rejsříku uvedeno: Usnesením policejního orgánu – Policie České republiky, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení, U Mateřské školy 355/2, 190 00 Praha 9, č.j. KRPA-137052-5/TČ-2020-001391, ze dne 28.5.2020 – bylo rozhodnuto o za jištění podílu podle ustanovení § 79a odst. 1 trestního řádu. Vlastníkovi podílu se zakazuje, aby podíl převedl na jiného nebo jej zatížil. Dále se zajišťují majetková práva spojená s podílem, včetně práv v budoucnu vzniklých, a to právo na podíl na zisku , právo na vypořádací podíl a právo na podíl na likvidačním zůstatku. Vlastníkovi podílu se zakazuje, aby vykonával práva k podílu způsobem, který by zmařil nebo ohrozil účel zajištění.

Renata Štemberová figuruje také u společnosti BBD Real s.r.o. (sídlo v nádraží Vyšehrad), IMMO Slaný a.s. a v dalších společnostech.

Není žádným veřejným tajemstvím, že skutečným vlastníkem nádraží Vyšehrad je František Savov. V roce 2009 se na iDnes.cz zmiňuje, že „se v médiích objevila nenápadná zpráva, že pražské nádraží Vyšehrad koupila firma Tip Estate za 42 milionů. Radnice Prahy 2 z toho velkou radost neměla, protože o pozemek bývalého nádraží v centru města a památkově chráněnou secesní budovu usilovala také, ale neuspěla. České dráhy nádraží prodaly podle svého mluvčího Petra Šťáhlavského ve výběrovém řízení firmě Tip Estate, protože nabídla nejvyšší cenu. Kdo byli další zájemci a kolik nabídli, odmítl mluvčí uvést.

Tip Estate před několika měsíci vybourala památkově chráněnou čekárnu u nádraží a vykácela stromy. Zástupci radnice Prahy 2 proto začali s firmou jednat a divili se, když zjistili, že vlastníkem je společnost registrovaná v americkém Oregonu. Jde o tutéž americkou společnost, která je vlastníkem firmy Alcredo. A připomeňme, že tu v USA zaregistroval stejný člověk jako americkou firmu vlastnící Mladou frontu, a. s. Podle obchodního rejstříku figurují v Tip Estate stejné osoby jako ve zmíněném Alcredu. Navíc za firmu Tip Estate jednají stejní lidé, kteří působí ve společnosti Františka Savova. Savov však popírá, že by měl s firmou Tip Estate cokoli společného. Zvláštní je, že například právník, který za Tip Estate vyjednává, sídlí na stejné adrese jako Savovova firma. Stačí také na recepci Savovovy firmy zavolat a asistentka začne dotyčného shánět.

MF DNES na otázky ohledně společnosti Tip Estate odpověděl Petr Novák, který za firmu jedná. Také jeho lze sehnat v Savovově firmě. Novák tvrdí, že se Savovem nic společného nemá kromě toho, že spolu kdysi „realizovali jeden developerský projekt“.

Na otázku, co na místě nádraží Vyšehrad chce stavět, kolik to bude stát a kdo to zaplatí, odpověděl: „Bude to polyfunkční centrum. Investorem jsem já a banka a jedná se o investici v řádu stovek milionů korun.“

K Českým drahám má blízko i Milan Matoušek starší. Kromě firem, které obhospodařovaly svazácký majetek, působil jako náměstek generálního ředitele Českých drah, šéfoval Železniční poliklinice v Praze a dnes řídí Dopravní vzdělávací institut, což je dceřiná společnost Českých drah.

Propojení společností Tip Estate a Českých dráh by zasloužilo nejspíše samostaný text, stejně jako další aktivity okolo bývalého ředitele Josefa Bazaly (ve funkci v letech 11. 5. 2005 – 31. 1. 2008), který je za České dráhy pod kupní smlouvou na nádraží Vyšehrad podepsán. V krátkosti snad zmíním jen to, že v srpnu 2006 podepsal Josef Bazala za České dráhy spornou smlouvu se společností Masaryk Station Development, která bezúplatně získala časově neomezené právo koupit za maximálně 900 milionů korun lukrativní pozemky ČD v lokalitě Masarykovo nádraží. (Ve vztahu k Praze 2 lze zmínit i článek Jiřího Pšeničky, Zlatonosná Masaryčka: Lidé okolo podivných smluv bydlí v jedné rezidenci, Ekonom, 26. června 2010.)

Nověji spojitost Savova s nádražím Vyšehrad zmiňují například Seznam Zprávy z 30. 10. 2019: „Příznačné je, že v jejich vedení v uplynulých měsících usedli lidé, kteří mají k Savovovi údajně příbuzenský vztah. Jde například o vydavatelství Mladá fronta, společnost AdCom Group nebo realitní společnosti jako RailCity Vyšehrad, jež v minulosti získala nemovitosti na bývalém vyšehradském nádraží. A také v článku E15 z 13. 11. 2019: „V Londýně žijící Savov se dlouho oficiálně hlásil jen k vlastnictví vydavatelství Mladá fronta. Nedávno se na serveru Seznam Zprávy přihlásil rovněž k dřívějšímu vlastnictví Car Store. Glazar však ve výpovědi popsal holding mnohem šířeji. Podle manažera Savov řídil například lounskou vagonku Heavy Machinery Services, s ní spojený podnik Legios Loco, firmu vlastnící bývalé nádraží Vyšehrad nebo strojírenskou společnost Tamala.“

Zmínku o nádraží Vyšehrad lze najít také v článku Forbes z 20. 2. 2020: „Na trhu se již spekuluje, že angažmá CPI může souviset s jinými obchody s Františkem Savovem, který vždy platil za výrazného hráče i na nemovitostním trhu. Hovoří se o jeho vlivu na projekt Nádraží Vyšehrad, který by už pro Vítka mohl být zajímavým soustem, ale i o dalších zajímavých stavbách. Řadu nemovitostí Savov údajně kontroluje také v zahraničí. Vítek i Savov dnes žijí ve Velké Británii.

V krátkosti o situaci v roce 2020

Majitel objektu firma RailCity Vyšehrad, s. r. o. řadu let nechává stavbu chátrat a také blokuje možnost odkupu ze strany hlavního města. Na zastupitelstvu 17. 12. 2018, odpověděl na mou interpelaci Michael Grundler, místostarosta Prahy 2 (TOP 09), že „jednal se zástupcem vlastníka s tím, že opět deklaroval jejich zájem to řešit a to i formou odkoupení. Dohodli se na tom, že to projedná s vlastníky a že jim předložení nabídku k prodeji předmětných pozemku a nádraží… Poslední jednání města Prahy s vlastníky o případném odkupu proběhly počátkem března letošního roku, od té doby je ticho.

Do jara 2020 byla budova povětšinou alespoň zabezpečená proti vniknutím cizích osob a střecha byla zajištěna proti protékaní vody. To již od léta letošního roku neplatí, postupně se ztrácela plechová krytina a nyní se začala střecha propadat v důsledku padajících kusů zdiva. Další prokáže až prohlídka vnitřních prostor, která je památkáři a stavebním úřadem naplánovaná.

O zhoršení stavu budovy jsem 8. 10. 2020 informoval nejprve Odbor památkové péče pražského magistrátu. Pan ředidel Jiří Skalický reagoval obratem a ve spolupráci s místně příslušným stavebním úřadem Prahy 2 podnikal kroky v rámci kompetencí státní správy. Zároveň jsem Je nutno připomenout, že vlastníkovi kulturní památky byl opakovaně uložen správní trest pokuty za porušování povinností, které mu v souvislosti s vlastnictvím kulturní památky ukládá zákon o státní památkové péči. Proti příkazu podal vlastník odpor, a proto památkový odbor magistrátu pokračoval v řízení a uložil rozhodnutím vlastníku kulturní památky pokutu. Proti tomuto rozhodnutí vlastník podal odvolání a magistrát postoupil věc Ministerstvu kultury k provedení odvolacího řízení. Rozhodnutí byla následně Ministerstvem kultury potvrzena. Vlastník podal správní žalobu a věc tedy nyní řeší soud.

14. 10. 2020

Ve čtvrtek 15. 10. 2020 kolem 16 hodiny došlo ke zřícení boční římsy, která dopadla na chodník. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Tím nastalo obecné ohrožení, které je trestním činem.

S paní starostkou Prahy 2, Janou Černochovou (ODS) jsme se 16. 10. 2020 shodli na potřebnosti bezodkladného řešení ohrožené památky a zajištění bezpečnosti. Praha 2 podává trestní oznámení pro obecné ohrožení, rozmístila obratem kolem budovy bezpečnostní zábrany a provádí další opatření vedoucí k bezpečnosti v okolí areálu. Praha 2 je připravena udělat razantní kroky, které povedou k záchraně této památky a jedné z dominant Prahy 2.

Současný stav (18. 10. 2020)

Žádné ideální řešení již neexistuje. Nyní je třeba jednat. Jsem rád, že jsme v této věci našli v Praze 2 shodu části koalice a opozice. Pevně věřím, že se podaří odvrátit osud této kulturní památky a bude sloužit Praze 2 i do budoucna třeba pro kulturně-společenské potřeby. Doba takové nápravy je těžko odhadnutelná, čeká nás neodkladné zabezpečovací a udržovací práce. Vymáhání těchto nákladů po vlastníkovi, případná exekuce, ale především bychom měli zahájit proces vyvlastnění. Teprve až ho kdokoliv získá do vlastnictví, může být zahájena příprava a pak samotná oprava kulturní památky.