Komentář k tiskové zprávě „Společnost RailCity Vyšehrad se ohrazuje proti mediálním útokům“

Společnost RailCity Vyšehrad dne 26. 10. 2020 vydala tiskovou zprávu, která si zaslouží komentář.

Společnost RailCity Vyšehrad je už několik týdnů napadána kontroverzními výroky komunálních politiků Prahy 2, kteří veřejně vyhrožují vyvlastněním budovy Vyšehradského nádraží. Tato prohlášení jsou nepřijatelným zásahem do soukromého vlastnictví a balancují na hraně zákona.

Vyvlastnění kulturní památky je nejzazším a mimořádným nástrojem památkové ochrany. V zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči možnost vyvlastnění je. Konstrukce institutu vyvlastnění umožňuje jeho využití až v případě, že byly orgánem památkové péče bezvýsledně podniknuty zákonem předpokládané kroky k ochraně předmětné památky. Vlastníkem vyvlastňované kulturní památky by se stal stát. Vyvlastnění bude zahájeno na návrh Národního památkové úřadu rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu vyvlastnit. Vyvlastnění bude procesně podřízeno obecné normě – zákonu č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů.

Jde-li o legitimitu vyvlastňování kulturních památek, lze poukázat na judikaturu ESLP, podle níž je vyvlastnění opatřením, kterým lze ospravedlnit ochranu kulturního dědictví, a to zejména potřebu jeho zachování a udržitelného využívání. V situaci, kdy není sporu o tom, že určitý statek má kulturně historickou hodnotu, což platí zejména v případě, kdy je statku poskytnuta ochrana jako kulturní památce na národní úrovni nebo dokonce ochrana na mezinárodní úrovni, a především není možné zajistit zachování statku jinak než vyvlastněním, neodporuje institut vyvlastnění ustanovením Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. Kozacioğlu v. Turecko, 19. února 2009, bod 53–54; Helly a další v. Francie, 11. října 2011, str. 9–10).

Na hraně zakona nebalancují komunální politici, ale naopak společnost RailCity Vyšehrad.

V havarijním stavu se objekt nádraží nacházel už v době jeho pořízení naší společností, dědictví minulých let se nevratně podepsalo především na technickém stavu secesní památky, do které stát desítky let neinvestoval. Svalovat vinu za aktuální stav památky na současného vlastníka je přinejmenším nekorektní. Situaci neprospělo ani zdlouhavé, mnoho let trvající územní řízení, než se podařilo získat potřebná povolení pro rekonstrukci původní nádražní budovy a dostavbu dvou objektů, které mají tvořit nový polyfunkční komplex. Společnost RailCity Vyšehrad dělá vše pro záchranu této památkové budovy a intenzivně hledá investora pro připravený projekt. Do údržby přitom investuje nemalé finanční prostředky, aby se stav objektu dále nezhoršoval.

Nikdo není nucen si pořizovat památkově chráněné objekty. Pokud tak z vlastní vůle učiní, tak na sebe přenáší nemalé finanční břímě a samozřejmě i speciální péči s tím spojenou. Smyslem památkové ochrany je povinnost komplexní péče, tak, aby byla zachována kulturní podstata památek pro budoucí generace.

Stav kulturní památky nádraží Vyšehrad v roce 2007, kdy je České dráhy, a.s. prodávaly si lze prohloudnout zde:

Více o prodeji v roce 2007 a následných změnách vlastnictví jsem psal zde:

Ohrazujeme se proti záměrnému mediálnímu zkreslení, že se v budově propadla střecha, což má být údajně důvod k razantnímu postupu města proti jejím majitelům. Fakta jsou taková, že střecha a fasáda objektu byly záměrně poškozeny, navíc někdo neoprávněně vniknul do zajištěné budovy.

O propadnuté střeše poprvé psala ČTK ve zprávě 14. 10. 2020. O zhoršení stavu budovy jsem 8. 10. 2020 informoval nejprve Odbor památkové péče pražského magistrátu. Zároveň jsem Je nutno připomenout, že vlastníkovi kulturní památky byl opakovaně uložen správní trest pokuty za porušování povinností, které mu v souvislosti s vlastnictvím kulturní památky ukládá zákon o státní památkové péči. Proti příkazu podal vlastník odpor, a proto památkový odbor magistrátu pokračoval v řízení a uložil rozhodnutím vlastníku kulturní památky pokutu. Proti tomuto rozhodnutí vlastník podal odvolání a magistrát postoupil věc Ministerstvu kultury k provedení odvolacího řízení. Rozhodnutí byla následně Ministerstvem kultury potvrzena. Vlastník podal správní žalobu a věc tedy nyní řeší soud.

O zajištěném obejktu nelze hovořit. Na internetu, facebooku a youtube jsem našel mnoho důkazů, kdy byla kulturní památka přístupná a nezajištěná proti vniknutí cizích osob. Vlastník nejevil žádné snahy tomu zabránit. Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. ( § 9 odst. 1 zák. č. 20/1987 Sb.)

Fasádu dlouhodobě poškozuje nezájem ze strany vlastníka, kterým je aktuálně společnost RailCity Vyšehrad. Přitom platí, že Vlastník kulturní památky je povinen bez zbytečného odkladu každé ohrožení nebo poškození kulturní památky oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, […] a vyžádat si jeho rozhodnutí o způsobu odstranění závady. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, vyrozumí též stavební úřad. ( § 12 odst. 1 zák. č. 20/1987 Sb.) Propadaní střechy lze doložit např. tímto případem, kdy střecha nevydržela nápor zřícené atiky z římsy:

To se stalo někdy v období března a října 2020, což dokládají tyto fotografie:

Celý případ vyšetřuje policie a údajně dopadla konkrétní pachatele, kteří měli záměrně poškodit střechu a fasádu. Střecha bude opravena a budova odpovídajícím způsobem zajištěna. Je velmi znepokojivé, že podezření na násilné vniknutí do nádražního objektu padá na ty, kteří v médiích tak hlasitě volají po radikálním postupu, včetně procesu vyvlastnění. To považujeme za pirátský zásah do vlastnických práv a na pachatele jsme podali trestní oznámení.

Trestní oznámení pro obecné ohrožení podala MČ Praha 2 po té co dne 15. 10. 2020 z dlouhodobě neudržované kulturní památky odpadla atika z boční římsy na chodník. Více v tiskové zprávě Prahy 2 a na fotodokumentaci zde:

Praha 2 krom trestního oznámení rozmístila na své náklady kolem budovy bezpečnostní zábrany a prováděla další opatření vedoucí k bezpečnosti v okolí areálu.

Teprve po té vlastník budovy, společnost RailCity Vyšehrad zajistilo provizorní zakrytí střechy plachtou, která ovšem již po 3 dnech začaly plachty uvolňovat:

Nevím co myslí tím, že na kohokoliv, kdo požaduje dodržovaní platných zákonů, něco padá. Jediné co padá na chodník je fasáda, atiky, další kusy římsy z budovy kulturní památky. Třeba viz fasáda v prosinci 2018:

Naši společnost RailCity Vyšehrad oslovil Magistrát hl. města Prahy s návrhem, zda nechce budovu prodat nebo směnit za jiné pozemky. Těmto dohodám se principiálně nebráníme, není možné ovšem objekt prodávat pod cenou za odhadní cenu odhadce najatého Magistrátem hl. města Prahy. Naše společnost pracuje se zcela jinými posudky a je zřejmé, že je nutné hledat kompromis. Každopádně úvodní jednání proběhla a nyní čekáme na stanovisko magistrátu. Je i pro nás důležité, zachovat objekt nádraží Vyšehrad pro další generace.

Co k tomu dodat závěrem? Na dnešek, 29. 10. 2020 byl vlastník kulturní památky vyzván státní správou k místnímu šetření, aby pracovníci státní památkové péče z Odboru památkové páče magistra hl. m. Prahy a Národního památkového ústavu, spolu se zástupci místně příslušného Stavebního úřadu Prahy a dalších zástupců města mohli odborně zjistit aktuální stav budovy. V předvečer se však vlastník omluvil a úředníky dnes do budovy nevpustil. V minulosti odbor památkové péče pokutoval majitele opakovaně, jelikož neumožnil přístup do objektu. Ten však uhradil pouze první pokutu ve výši necelých dvou milionů (viz dnešní tisková zpráva Prahy).